|
|
|
Gomulka sice situaci v Polsku politicky uklidnil, hospodářské problémy však narůstaly. Proto byl v roce 1970 odvolán a novým prvním tajemníkem byl jmenován E. Gierek. Jemu se podařilo hospodářský propad zastavit a země na pár let zažila hospodářský růst. Polsko druhé poloviny 70. let se ovšem opět zmítalo v ekonomických problémech. Na přelomu 80. let se situace stávala neutěšenou. I přes obrovskou zadluženost (vůči Západu) a další hospodářský pokles rostly nominální mzdy. To pochopitelně roztáčelo kola inflace. Přímou úměrou s rostoucí inflací rostla i nespokojenost obyvatel. Polsko se lišilo od ostatních satelitů v jedné významné věci. Přestože bylo komunistickou zemí, svůj veliký vliv stále měla katolická církev. Tento vliv ještě vzrostl, když se Karol Wojtyla stal v roce 1978 novou hlavou římskokatolické církve. Jako papež Jan Pavel II. Polsko o rok později oficiálně navštívil. Tato návštěva měla velký vliv na další vývoj. V létě 1980 oznámila vláda úmysl opět zdražit
potraviny. Polskem se Solidarita se však stále více začala profilovat jako opoziční hnutí. Vydávala své vlastní necenzurované noviny "Solidarita". Publikační činnost odborů byla finančně podporována Spojenými státy. Nezávislé hnutí neustále sílilo a počet jejich členů rostl, až se koncem roku 1980 přiblížil počtu deseti milionů. Tuto situaci s velkým znepokojením sledovala Moskva. Gierek musel rezignovat a na jeho post byl jmenován S. Kania. Ani on však nebyl schopen situaci zvládnout tak, aby uspokojila moskevské vedení. Solidarita odmítla na podzim 1981 vládní návrhy hospodářských reforem a chtěla se na jejich modifikaci podílet. Navíc se již nespokojila s dosavadními vládními ústupky a požadovala otevřenou diskusi o demokratizaci společnosti. Kania byl odvolán a do čela se jako prozatímní vedoucí činitel postavil generál W. Jaruzelski. Od konce roku 1980 uspořádala vojska Varšavské smlouvy u polských břehů (i na pobřeží poblíž Gdaňsku) několik vojenských cvičení. Bylo to jasné varování Jaruzelskému, že pokud situaci sám rychle nevyřeší, bude Sovětský svaz postupovat stejně jako v Maďarsku a Československu v letech 1956 respektive 1968. Pro Sovětský svaz však nebylo řešení pomocí síly vojsk Varšavské smlouvy tím nejlepším. Spojené státy ústy prezidenta Reagana varovaly Brežněva před sovětskou intervencí. Brežněv si sice nechtěl nechat Spojenými státy hovořit do situace ve svém satelitu, zároveň si však uvědomoval diplomatická rizika sovětské intervence. Americká reakce na invazi do Afghánistánu, kdy prezident Carter sám požádal Kongres, aby neratifikoval dohodu o omezení jaderného zbrojení (SALT II), byla pro sovětské vedení téměř šokem. Proto nechtěl Brežněv případné další komplikace ve vzájemných vztazích s USA. Pro Brežněva nepříjemnou situaci však nakonec vyřešil
generál Během několika týdnů měl Jaruzelski situaci pod kontrolou. Západní odmítavé reakce se však neomezily pouze na písemné protesty (alespoň co se týká Spojených států). Prezident Reagan ve svém vánočním projevu události v Polsku odsoudil a jako důkaz nesouhlasu bylo ze strany USA vyhlášeno embargo na vývoz důležitých výrobků pro sovětské hospodářství, byly zakázány lety sovětské společnosti Aeroflot do USA a přerušena jednání o nových dodávkách obilí do SSSR. Embargo na vývoz výrobků se týkalo i důležitých komponentů ke stavbě sibiřského plynovodu. Na této stavbě však bylo závislých i mnoho evropských firem. Velká Británie a zejména Německo s Francií se postavily k americkým sankcím odmítavě. Znovu se tak potvrdilo, že pro západoevropské mocnosti existují významnější věci než svoboda obyvatel Polska. Na druhé straně Sovětský svaz dokázal, že podpis Helsinských dohod o lidských právech pro něj nemá žádnou cenu. Polský vojenský puč ukázal již definitivně celému světu, že se komunistický systém může ve státech střední a východní Evropy udržet pouze silou. Odborový svaz Solidarita byl sice úředně zrušen, tajně však existoval dále. Walesa byl v roce 1983 propuštěn z vězení na popud papeže Jana Pavla II. Ve stejném roce získal navíc Nobelovu cenu za mír. Svaz Solidarita se dočkal své obrody v roce 1989, kdy byl nejprve uznán a po vítězných volbách se stal vládní stranou. |
začala šířit vlna stávek. Signál vyšel z Gdaňsku.
V Leninových loděnicích vypukla stávka dělníků. Pod velením
elektrikáře Lecha Walesy
Jaruzelski. Na sklonku roku 1981 se situace dramatizovala. Vypukávaly
nové stávky. Poláci nebyli spokojeni s činností vlády a požadovali nové
reformy. 12. prosince se sešlo vedení Solidarity, aby naplánovalo generální
stávku. Ve stejné době zasedala polská vláda. 13. prosince 1981 vyhlásil
generál Jaruzelski v Polsku výjimečný
stav. Vedení převzal sám Jaruzelski jako předseda nově vzniklého
„Vojenského výboru národní záchrany“. Solidarita byla zakázána a
nastalo období vládního teroru. Walesa a s ním tisíce dalších odborářů
byli uvězněni. Nepokoje, které po vyhlášení výjimečného stavu vypukly,
byly krvavě potlačeny polskou armádou. Výjimečný stav byl zrušen až v
roce 1983.