[ Home ] [ Up ]

            Ludwig Erhard se narodil 4. února 1897 ve Fürthu. Po první světové válce se věnoval studiu ekonomie. V roce 1929 získal akademický titul doktora ekonomie a poté byl činný na akademické půdě. V této aktivitě působil i po nástupu Hitlera k moci. Díky zraněním z první světové války nebyl odveden a tak se dále věnoval národohospodářství. Některé jeho vědecké práce však byly brzy zakázány a v roce 1942 se ocitl na dlažbě.
I díky tomu nebyl Erhard zatížen nacistickou minulostí a po válce si jej brzy všimly okupační orgány. Již v říjnu 1945 se stal ministrem hospodářství v bavorské zemské vládě. V roce 1947 byl jmenován profesorem. V této době byla vytvořena skupina, která se měla podílet na přípravě měnové reformy. Na jaře 1948 jej Hospodářská rada (Wirtschaftsrat) jmenovala ředitelem správy pro hospodářství spojené hospodářské oblasti „Verwaltung für Wirtschaft des vereinigten Wirtschaftsgebiets“. V tuto chvíli byl Erhard mužem číslo jedna německé ekonomiky. 20. června 1948 zahájily západní části Německa měnovou reformu.
            Velmoci se nedokázaly dohodnou na německé otázce, a tak vznikla ze západních zón Spolková republika Německo. V její první vládě v čele s kancléřem Adenauerem zasedl Erhard jako ministr hospodářství. V této funkci působil ve všech Adenauerových vládách – až do roku 1963.
            Počínal si mimořádně úspěšně. Razil ideu sociálně tržního hospodářství, které mělo nastartovat poválečnou obnovu. I přes odpor socialistické opozice se mu dařilo tuto politiku prosazovat a to více něž úspěšně. Západní Německo rychle překonalo krizi na nastal boom, pro který historie nalezla označení „hospodářský zázrak“ a Erhard se stal jeho duchovním otcem („Vater des deutschen Wirtschaftswunders“).
            Když se s úřadem kancléře v roce 1963 rozloučil Konrád Adenauer, byl Erhard logickým a jediným možným nástupcem. Proti autoritativnímu a protřelému Adenauerovi působil jako kancléř velmi těžkopádně. Volil více diskusi, než vlastní rozhodování. Navíc se v polovině 60. prohloubily ekonomické problémy. Jakožto kancléř se proto nezapsal tak výrazným písmem jako Adenauer.
            Přesto zaznamenal úspěchy, zejména v zahraniční politice. Jeho vláda navázala diplomatické styky s Izraelem i blízkovýchodními zeměmi. Pokračoval v zahájeném procesu evropské integrace. Byl stoupencem silné transatlantické spolupráce. Jeho důraz na spolupráci s USA znamenal i jisté napětí ve vládnoucí koalici CDU-CSU (viz. zde).
Volební období skončilo v roce 1966 a Erhard pomohl své CDU vyhrát volby. „Gumový lev“, jak se mu také přezdívalo, však již do kancléřského křesla nezasedl. Byla vytvořena velká koalice s SPD a do čela vlády nastoupil  Kurt Georg Kiesinger. Skončila tak jedna slavná etapa historie demokratického Německa.
Otec hospodářského zázraku, Ludwig Erhard, zemřel 5. května 1977 v Bonnu.

 Na začátek textu 

 [ Home ] [ Up ]