|
Museum
v Tel Avivu, 14.5. 1948 Země Izrael je kolébkou židovského národa, zde byla formována jeho duchovní, náboženská a politická tvář, zde bojoval o státní samostatnost, zde vytvořil své národní i univerzální kulturní hodnoty a daroval světu nesmrtelnou Knihu knih. Násilím vyhnán ze své Země zůstal ji věrný v celé diaspoře a nikdy se nepřestal modlit a doufat v návrat do své Země a v obnovu politické svobody. Na základě historické a tradiční spjatosti usilovali Židé všech pokolení o opětovné navrácení staré vlasti. V posledních generacích se do Země vrátili četné zástupy. Průkopníci, hrdinové a bojovníci dali znovu rozkvést poušti, vzkřísili hebrejský jazyk k novému životu, vybudovali města a vesnice, a tak vytvářeli stále rostoucí lid s vlastním hospodářstvím a kulturou, mírumilovní, ale schopný se bránit, lid který přináší všem obyvatelům Země požehnání a pokrok, lid, který usiluje o státní samostatnost. V roce 1897 se na výzvu Theodora Herzla, tvůrce myšlenky židovského státu, sešel Sionistický kongres a vyhlásil právo židovského národa na národní obrození na půdě své vlasti. Toto právo bylo uznáno Balfourovou deklarací dne 2. listopadu 1917 a stvrzeno mandátem Společnosti národů, který garantoval mezinárodní uznání historické vazby židovského lidu s izraelskou zemí a jeho právo získat opět národní domov. Zkáza, která židovský národ postihla v poslední době, zkáza, při níž byli odvlečeni na porážku miliony evropských Židů, znova a jednoznačně potvrdila nutnost řešit otázku židovského národa, dosud bez vlasti a státu, znovuzřízením židovského státu v zemi Izrael. Tento stát doširoka otevře dveře každému Židu a židovskému lidu zajistí rovnoprávné postavení mezi ostatními národy. Židovští uprchlíci, kterým se podařilo uniknout hrůzostrašnému krveprolití nacionálního socialismu v Evropě, i Židé z jiných zemí nepřetržitě proudili do země Izrael navzdory všem potížím, překážkám a nebezpečím; neustále se dožadovali především svého práva na život ve cti, svobodě a na poctivou práci na své domácí půdě. Ve druhé světové válce se židovští obyvatelé Palestiny plně podíleli na boji svobodných a mírumilovných národů proti silám národněsocialistických zločinů a krví svých bojovníků a svým nasazením si vydobyli právo být připočteni ke společenství zemí, které založily Organizaci spojených národů. Dne 29. listopadu 1947 přijalo Valné shromáždění Spojených národů usnesení požadující zřízení židovského státu v zemi Izrael. valné shromáždění žádalo od obyvatel izraelské země, aby se sami ujali nutných kroků, které povedou k provedení tohoto usnesení. Uznaní práva židovského lidu na vlastní stát ze strany Spojených národů nelze vyvrátit. je to přirozené právo židovského lidu vést život jako každý samostatný národ ve svém státě. My, členové lidové rady, zástupci židovského obyvatelstva Palestiny a Sionistického hnutí, jsme se proto sešli v den ukončení britského mandátu nad zemí Izrael a vyhlašujeme tímto z moci našeho přirozeného a historického práva a na základě usnesení valného shromáždění Spojených národů zřízení židovského státu v zemi Izrael. Vyhlašujeme , že od okamžiku ukončení mandátu této noci na 15. květen 1948 až do zřízení státních orgánů, které mají být zvoleny na základě zákona vydaného ústavodárným shromážděním, nejpozději do 1. října 1948, bude lidová rada sloužit jako prozatímní státní rada a její vedení bude představovat prozatímní vládu židovského státu, jehož jméno bude Izrael. Stát Izrael bude otevřen židovským přistěhovalcům a všem příslušníkům národa rozprášeným po celé světě. Bude se starat o rozvoj země pro blaho všech jejích obyvatel; bude založen na svobodě, rovnosti a míru – ve světle slova izraelských proroků; bude poskytovat všem občanům plnou sociální a politickou rovnoprávnost bez rozdílu náboženství, rasy a pohlaví; bude garantovat svobodu víry, svědomí, jazyka, výchovy, vzdělání a kultury; zabezpečí posvátná místa všech náboženství a zůstane věrný principům ústavy Spojených národů. Stát Izrael bude připraven ke spolupráci s institucemi a zástupci Spojených národů při uskutečňování usnesení Valného shromáždění z 29. listopadu 1947 a bude přispívat k realizaci hospodářské jednoty celé Palestiny. Apelujeme na Spojené národy, aby byly židovskému lidu nápomocny při výstavbě jeho nového státu a přijaly stát Izrael do velké rodiny národů. Apelujeme – za neustávajících krvavých útoků, které se na nás po měsíce podnikají – na syny arabského lidu žijící ve státě Izrael, aby zachovali mír a podíleli se na budování státu na základě plné občanské rovnoprávnosti a odpovídajícího zastoupení ve všech státních institucích, prozatímních i definitivních. Podáváme všem sousedním státům a jejich národům ruku ke smíru a k dobrému sousedství a apelujeme na ně, aby vzájemnou pomocí spolupracovaly s židovským národem, jenž se ve své Zemi stal samostatným. Stát Izrael je připraven připojit se ke společnému úsilí o rozvoj celého Předního orientu. Apelujeme na židovský lid v diaspoře, aby se semkl kolem Izraele v přistěhovaleckém díle i ve výstavbě a aby stál Izraeli po boku v jeho těžkém boji za uskutečnění mnohageneračních snah o vysvobození Izraele. V pevné důvěře v záštitu Izraele stvrzujeme vlastnoručními podpisy prohlášení při zasedání Prozatímní státní rady na půdě naší vlasti, ve městě Tel Aviv, dnes, před začátkem šabatu pátého dne měsíce ijar 5708, 14. května 1948.
Pramen: M. Krupp: Sionismus a Stát Izrael, Praha 1999, s. 116-118 |