|
|
|
Washington D.C., 4. dubna 1949 Smluvní strany této smlouvy znovu potvrzují svou víru v cíle a zásady Charty Spojených národů a svou touhou žít v míru se všemi národy a všemi vládami. Jsou odhodlány hájit svobodu, společné dědictví a kulturu svých národů, založenou na zásadách demokracie, svobody jednotlivce a právního řádu. Snaží se podporovat stabilitu a blahobyt národů v severoatlantické oblasti. Jsou
rozhodnuty spojit své úsilí ke kolektivní obraně a k zachování míru
a bezpečnosti. Proto se dohodly na této smlouvě:
Článek 1 Smluvní
strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě Spojených národů, urovnávat
veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být zapleteni, mírovými
prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a
spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo
použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli Spojených národů. Článek 2 Smluvní
strany budou přispívat k dalšímu rozvoji mírových a přátelských
mezinárodních vztahů posilováním svých svobodných institucí, usilováním
o lepší porozumění zásadám, na nichž jsou tyto instituce založeny, a
vytvářením podmínek pro stabilitu a blahobyt. Budou usilovat o vyloučení
konfliktu ze své mezinárodní hospodářské politiky a budou podporovat
hospodářskou spolupráci mezi jakýmikoli smluvními stranami nebo mezi všemi
smluvními stranami. Článek 3 Aby bylo účinněji
dosaženo cílů této smlouvy, budou smluvní strany, jednotlivě i společně,
stálou a účinnou svépomocí a vzájemnou výpomocí udržovat a rozvíjet
svou individuální i kolektivní schopnost odolat ozbrojenému útoku. Článek 4 Smluvní
strany budou společně konzultovat vždy, když podle názoru kterékoli z nich
bude ohrožena územní celistvost, politická nezávislost nebo bezpečnost
kterékoli smluvní strany. Článek 5 Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto odsouhlasily, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní obranu, uznané článkem 51 Charty Spojených národů, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v souladu s ostatními takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti. Každý takový
útok a všechna opatření učiněná v jeho důsledku budou neprodleně
oznámena Radě bezpečnosti. Tato opatření budou ukončena, jakmile Rada
bezpečnosti přijme opatření nutná pro obnovení a zachování mezinárodního
míru a bezpečnosti. Článek 6 Pro účely článku 5 se za ozbrojený útok na jednu nebo více smluvních stran pokládá ozbrojený útok: · na území kterékoli smluvní strany v Evropě nebo Severní Americe, na alžírské departmenty Francie, na území Turecka nebo na ostrovy pod jurisdikcí kterékoli smluvní strany v severoatlantické oblasti severně od obratníku Raka · na ozbrojené síly, lodě či letadla kterékoli ze smluvních stran, jež se nacházejí na nebo nad jejich územím nebo na jakoukoli oblast v Evropě, kde byla rozmístněna vojska jakékoli ze smluvní strany po datu, kdy Severoatlantická smlouva vstoupila v platnost Článek 7 Tato smlouva
se nedotýká a nebude žádným způsobem vykládána, jako by se dotýkala práv
a povinností smluvních stran, které jsou členy Spojených národů, vyplývajících
z Charty, ani základní odpovědnosti Rady bezpečnosti za zachování míru
a bezpečnosti. Článek 8 Každá ze smluvních stran prohlašuje, že žádné její současně platné mezinárodní závazky vůči kterékoli jiné smluvní straně nebo kterémukoli třetímu státu nejsou v rozporu s ustanovením této smlouvy, a zavazuje se, že nepřijme žádný mezinárodní závazek, který by byl s touto smlouvou v rozporu. Článek 9 Smluvní
strany tímto zřizují Radu, ve které bude každá z nich zastoupena, aby
projednala záležitosti týkající se plnění této smlouvy. Rada bude
organizována tak, aby byla schopna se kdykoli pohotově sejít. Rada zřídí
takové pomocné orgány, jaké mohou být potřebné, zejména ihned zřídí Výbor
pro obranu, který bude doporučovat opatření nutná k plnění článků
3 a 5. Článek 10 Smluvní
strany mohou na základě jednomyslného souhlasu vyzvat kterýkoli jiný
evropský stát, který je schopen napomáhat rozvoji zásad této smlouvy a přispět
k bezpečnosti severoatlantické oblasti, aby přistoupil k této
smlouvě. Každý takto vyzvaný stát se může stát smluvní stranou tím, že
uloží u vlády Spojených států amerických svou listinu o přistoupení. Vláda
Spojených států amerických bude informovat každou ze smluvních stran o uložení
takové listiny o přistoupení. Článek 11 Tato smlouva
bude ratifikována a její ustanovení budou smluvními stranami plněna v souhlasu
s jejich ústavními postupy. Ratifikační listiny budou uloženy co nejdříve
vládou Spojených států amerických, která uvědomí všechny ostatní
signatáře o každém uložení. Smlouva vstoupí v platnost mezi státy,
které ji ratifikovali, jakmile budou uloženy ratifikační listiny většiny
signatářů, včetně ratifikačních listin Belgie, Francie, Kanady,
Lucemburska, Nizozemska, Spojeného království a Spojených států, a pro další
státy smlouva nabude účinnosti dnem uložení jejich ratifikačních listin. Článek 12 Poté, co bude
smlouva v platnosti deset let nebo kdykoli později, se smluvní strany,
jestliže o to některá z nich požádá, poradí o revizi smlouvy, poradí
o revizi smlouvy, přičemž vezmou v úvahu faktory ovlivňující mír a
bezpečnost v severoatlantické oblasti včetně vývoje všeobecných i
regionálních smluv, uzavřených podle Charty Spojených národů pro zachování
mezinárodního míru a bezpečnosti. Článek 13 Po dvaceti letech platnosti smlouvy může kterákoli smluvní strana odstoupit od této smlouvy rok poté, co podá vládě Spojených států amerických zprávu o vypovězení smlouvy a ta podá informaci vládám dalších smluvních stran o uložení každé výpovědi. Článek 14 Tato smlouva, jejíž anglická a francouzská verze jsou totožné, bude uložena v archivu vlády Spojených států amerických. Řádně ověřené kopie budou touto vládou předány vládám ostatních signatářských zemí. |
