Kennedyho projev

Západní Berlín, 26.6. 1963

 Berlíňané a Berlíňanky!

               Jsem pyšný, že přicházím do města jako host vašeho skvělého starosty (Willy Brandt – pozn. aut.), který je ve všech částech světa považován za symbol boje a ducha odporu. Jsem pyšný, že jsem na své cestě navštívil Spolkovou republiku Německo spolu s vynikajícím spolkovým kancléřem (Konrád Adenauer – pozn. aut.), který po dlouhá léta určoval politiku a směroval ji k demokracii, svobodě a pokroku. Jsem hrdý na to, že jsem přišel ve společnosti amerického spoluobčana, generála Claye, který zde působil v době největší krize, kterou toto město prošlo (blokáda Západního Berlína v letech 1948-1949 – pozn. aut.), a který se do Berlína vrátil, když to bylo nutné.

             Před dvěma tisíci lety bylo nejhrdější větou, kterou mohl člověk vyslovit: „Jsem občan Říma!“ Dnes je nejhrdější větou, kterou je možné ve svobodném světě vyslovit, věta: „Jsem Berlíňan!“

            Pokud jsou na tomto světě lidé, kteří neví, o co ve střetu mezi svobodným světem a komunismem jde,  pak jim můžeme říct, ať přijdou do Berlína!

Jsou lidé, kteří tvrdí, že komunismu náleží budoucnost. Ať přijdou do Berlína. A jsou v Evropě i v ostatních částech světa další, kteří tvrdí, že je možné s komunisty spolupracovat. I ti ať přijdou do Berlína. A je i několik málo těch, kteří říkají, že je sice pravda, že je komunismus zlým a špatným systémem, ale dovolil jim dosáhnout hospodářského pokroku. Jen je nechte, ať přijdou do Berlína!

Život ve svobodě není jednoduchý a demokracie není dokonalá. Ale nikdy jsme nemuseli postavit zeď, abychom u nás lidi udrželi a zabránili jim, aby kamkoli odešli.

Chci vám jménem lidu Spojených států, který je od vás vzdálen tisíce kilometrů a žije na druhé straně Atlantiku, říct že moji američtí spoluobčané jsou pyšni na to, že s vámi mohli na dálku sdílet události posledních 18 let. Leč nevím, zda kdy bylo nějaké město po 18 let obleženo a přesto žije s nezlomenou vitalitou, s neotřesitelnou nadějí, se stejnou silou a se stejnou odhodlaností, jako dnes Západní Berlín.

Zeď je tím nejohavnějším a nejsilnějším důkazem selhání komunistického systému. Celý svět vidí toto přiznání selhání. Nemáme z toho v žádném případě radost, neboť jak řekl váš úřadující starosta, zeď nejenže zasáhla historii, ona je políčkem lidskosti. Zeď oddělila rodiny, muže od ženy, bratra od sestry, byli od sebe násilím odděleni lidé, kteří chtěli žít spolu.

To, co platí o Berlíně, platí i o Německu: Pravý mír v Evropě nemůže být zaručen, dokud bude každému čtvrtému Němci upíráno základní právo svobodné volby. Za 18 let míru a osvědčené spolehlivosti si tato generace zasloužila právo být svobodnou, i právo vidět rodiny a národy sjednoceny v trvalém míru.

Žijí na chráněném ostrově svobody. Ale jejich život je spojen s pevninou. Vyzývám je k tomu, aby změnili vyhlídky z nebezpečí dneška v naději na zítřek, na svobodu tohoto města, na svobodu vaší země, postup svobody vpřed všude ve světě, přes zeď, k míru ve spravedlnosti.

Svoboda je nedělitelná a i když je pouze jeden zotročen, tak není svobodný nikdo. Ale až přijde den, kdy všichni budou svobodní a vaše město i vaše země budou sjednoceny… pak budete moci s uspokojením o sobě říci, že Berlíňané a toto město po 20 let drželi frontovou linii.

            Všichni svobodní lidé, ať žijí kdekoli, jsou občany Západního Berlína, a proto jsem jako svobodný člověk pyšný na to, že mohu říci: Ich bin ein Berliner („Jsem Berlíňan“).

 Na začátek textu 

 [ Home ] [ Up ]