|
|
|
Ustanovení pozměňující Smlouvu
o Evropském společenství pro atomovou energii Článek 26 Smlouva o EURATOMu doplňuje se následujícími ustanoveními: ,,Článek 140 A 1. Na žádost Soudního dvora a po konzultaci s Komisí a s Evropským parlamentem Rada může jednomyslným usnesením zřídit při Soudním dvoru soud oprávněný ke slyšení a rozhodování v první instanci určitých kategorií řízení či žalob vznesených fyzickými nebo právnickými osobami, a to pouze v souladu se Statutem a v právních věcech, a s možností odvolání k Soudnímu dvoru. Tento soud nebude kompetentní pro slyšení a rozhodování žalob vznesených členskými státy nebo institucemi Společenství či pro otázky zařazené pro předběžné soudní rozhodnutí podle článku 150. 2. Rada řídící se postupem stanoveným v odstavci 1, určuje složení tohoto soudu a přijímá nezbytné úpravy a dodatečná ustanovení ke statutu Soudního dvora. Pokud Rada nerozhodne jinak, ustanovení této smlouvy vztahující se na Soudní dvůr, zejména ustanovení Protokolu o statutu Soudního dvora, platí pro tento soud. 3. Členové tohoto soudu jsou vybíráni z osobností, jejichž nezávislost je mimo pochybnost a které splňují požadavky pro jmenování do soudcovské funkce; jsou jmenováni společnou dohodou vlád členských států na dobu šesti let. Složení soudu bude částečně obnovováno každé tři roky. Končící členové mohou být jmenováni znovu. 4. Tento soud stanoví svůj jednací řád v dohodě se Soudním dvorem. Tento řád vyžaduje jednomyslné schválení Radou.“ Článek 27 Do článku 160 smlouvy o EURATOMu se zařazuje druhý odstavec v tomto znění: ,,Rada může na žádost Soudního dvora a po konzultaci s Komisí a s Evropským parlamentem měnit jednomyslným usnesením ustanovení hlavy III statutu.“ Kapitola IV Všeobecná ustanovení Článek 28 Ustanovení tohoto Aktu nejsou na újmu ustanovením listin o přístupu Španělského království a Portugalské republiky k Evropským společenstvím Článek 29 V článku 4 (2) Rozhodnutí Rady 85/257/EHS, EURATOM ze 7. května 1985 o systému vlastních zdrojů Společenství se slova ,,jejichž úroveň a stupnice financování bude stanovena na základě jednomyslného rozhodnutí Rady“ nahrazují slovy ,,jejichž úroveň a stupnice financování bude stanovena na základě rozhodnutí Rady přijatého kvalifikovanou většinou po obdržení souhlasu členských států, o něž jde.“ Tato změna se nedotýká právní povahy shora zmíněného rozhodnutí. Ustanovení o Evropské spolupráci v oblasti zahraniční politiky Článek 30 Evropská spolupráce v oblasti zahraniční politiky se řídí následujícími ustanoveními: 1. Vysoké smluvní strany jako členové Evropských společenství usilují o formulování a provádění evropské zahraniční politiky. 2. (a) Vysoké smluvní strany se zavazují vzájemně se informovat a radit o jakýchkoli zahraničněpolitických záležitostech všeobecného zájmu tak, aby zajistily, že jejich společný vliv je uplatňován co nejúčinněji koordinací, sbližováním stanovisek a uskutečňováním společných kroků. (b) Konzultace jsou konány dříve, než Vysoké smluvní strany rozhodnou o svém konečném stanovisku. (c) Každá Vysoká smluvní strana při zaujímání svých stanovisek a při svých vnitrostátních opatřeních bere plně v úvahu stanoviska ostatních partnerů a věnuje náležitou pozornost tomu, že je žádoucí zaujímat a uskutečňovat společné evropské postoje. Aby zvýšily svou schopnost společných kroků v zahraničněpolitické oblasti, Vysoké smluvní strany zajišťují, aby společné principy a cíle byly postupně rozpracovávány a definovány. Stanovování společných stanovisek je vodítkem pro politiku jednotlivých Vysokých smluvních stran. (d) Vysoké smluvní strany usilují o to, vyvarovat se jakéhokoliv kroku nebo postoje, který snižuje účinnost jejich soudržnosti v mezinárodních vztazích nebo v mezinárodních organizacích. 3. (a) Ministři zahraničních věcí a člen Komise se scházejí alespoň čtyřikrát ročně v rámci Evropské politické spolupráce. Zahraničněpolitické záležitosti mohou také projednávat v rámci politické spolupráce při zasedáních Rady Evropských společenství. (b) Komise se plně podílí na politické spolupráci. (c) K zajištění rychlého zaujímání společných postojů a uskutečnění společných kroků se Vysoké smluvní strany, jak jen to bude možné, zdrží kladení překážek vytváření konsensu a společným krokům, které by z něj mohly vyplynout. 4. Vysoké smluvní strany zajistí, aby se Evropský parlament úzce zapojil do evropské politické spolupráce. Za tím účelem předsedající země pravidelně informuje Evropský parlament a zahraničněpolitických otázkách, které jsou projednávány v rámci politické spolupráce, a zajišťuje, aby názory Evropského parlamentu byly náležitě brány v úvahu. 5. Zahraniční politika Evropských společenství a politika dohodnutá v rámci evropské politické spolupráce musí být v souladu. Předsedající země a Komise, v rámci svých vlastních kompetencí, mají zvláštní odpovědnost za zajištění toho, že takovýto soulad je vyhledáván a udržován. 6. (a) Vysoké smluvní strany mají za to, že užší spolupráce v otázkách evropské bezpečnosti by podstatným způsobem přispěla k rozvíjení evropské identity v zahraničněpolitických záležitostech. Jsou ochotny úžeji koordinovat svá stanoviska k politickým a ekonomickým aspektům bezpečnosti. (b) Vysoké smluvní strany jsou odhodlány udržovat technologické a průmyslové podmínky nutné pro jejich bezpečnost. K tomto cíli budou působit jak v rovině vnitrostátní, tak podle potřeby v rámci příslušných institucí a orgánů. (c) Nic v této hlavě není na překážku užší spolupráci v oblasti bezpečnosti mezi některými z Vysokých smluvních stran v rámci Západoevropské unie nebo Atlantické aliance. 7. (a) V mezinárodních institucích a na mezinárodních konferencích, jichž se účastní, Vysoké smluvní strany usilují o zaujetí společných postojů k bodům, o nichž pojednává tato hlava. (b) V mezinárodních institucích a na mezinárodních konferencích, na nichž se neúčastní všechny Vysoké smluvní strany, ty, které se účastní, berou plně v úvahu stanoviska dohodnutá v rámci Evropské politické spolupráce. 8. Vysoké smluvní strany organizují politický dialog se třetími zeměmi a s regionálními seskupeními, kdykoli to pokládají za nutné. 9. Vysoké smluvní strany a Komise vzájemnou pomocí a informovaností zintenzívňují vzájemnou spolupráci svých zastoupení akreditovaných u třetích zemí a u mezinárodních organizací. 10. (a) Evropské politické spolupráci předsedá Vysoká smluvní strana, která předsedá Radě Evropských společenství. (b) Předsedající země odpovídá za dávání podnětů ke krokům, koordinaci a před kládání stanovisek členských států týkajících se působení Evropské politické spolupráce. Je též odpovědna za řízení politické spolupráce a zejména za vypracovávání časového rozvrhu zasedání a za svolávání a organizaci zasedání. (c) Političtí ředitelé se pravidelně scházejí v politickém výboru, aby vnášeli nezbytné popudy, udržovali kontinuitu Evropské politické spolupráce a připravovali diskuse ministrů. (d) Politický výbor nebo, je-li to nutné, ministerské zasedání bude na žádost alespoň tří členských států svoláno během čtyřiceti osmi hodin. (e) Evropská skupina dopisovatelů odpovídá podle pokynů politického výboru za sledování uplatňování Evropské politické spolupráce a za studium všeobecných organizačních problémů. (f) Pracovní skupiny se scházejí podle pokynů politického výboru. (g) Sekretariát se sídlem v Bruselu pomáhá předsedající zemi při přípravě a uplatňování Evropské politické spolupráce a v administrativních záležitostech. Při výkonu svých povinností podléhá předsedající zemi. 11. Pokud jde o výsady a imunity, bude ke členům sekretariátu Evropské politické spolupráce přistupováno tímtéž způsobem, jako ke členům diplomatických misí Vysokých smluvních stran sídlících v tomtéž místě jako sekretariát. 12. Pět let po tom, co tento Akt vstoupí v platnost, Vysoké smluvní strany přezkoumají, zda je potřebná nějaká revize Hlavy III. Všeobecná a závěrečná ustanovení Článek 31 Ustanovení Smlouvy o Evropském společenství uhlí a oceli, Smlouvy o Evropském hospodářském společenství a Smlouvy o Evropském společenství pro atomovou energii, jež se týkají pravomocí Soudního dvora Evropských společenství a výkonu těchto pravomocí se vztahují pouze na ustanovení hlavy II a na článek 32; na tato ustanovení se vztahují za stejných podmínek, jako na ustanovení řečených smluv. Článek 32 Vyjma článku 3(1) hlavy II a článku 31 nic v tomto Aktu se nedotýká platnosti smluv o Evropských společenstvích nebo jakýchkoli pozdějších smluv a aktů, jež je pozměňují nebo doplňují. Článek 33 1. Tento Akt ratifikují Vysoké smluvní strany v souladu se svými ústavními předpisy. Ratifikační listiny budou uloženy u vlády Italské republiky. 2. Tento Akt vstupuje v platnost prvním dnem měsíce následujícího po měsíci, v němž poslední signatářský stát uložil ratifikační listinu. Článek 34 Tento Akt, sepsaný v jediném originálu v jazyce dánském, holandském, anglickém, francouzském, německém, řeckém, irském, italském, portugalském a španělském, kteréžto texty jsou v každém z těchto jazyků rovnocenně autentické, bude uložen v archivu vlády Italské republiky, která každé vládě ostatních signatářských států vydá ověřenou kopii. Na důkaz toho zplnomocněnci tento Akt podepsali. Dáno v Lucemburku dne 17. února 1986 a v Haagu dne 28. února 1986 ZÁVĚREČNÝ AKT Konference představitelů vlád členských států, svolaná do Lucemburku dne 9. září 1985, která pokračovala ve svých diskusích v Lucemburku a Bruselu, a která se nakonec sešla v Lucemburku dne 17. února 1986 a v Haagu dne 28. února 1986, přijala následující text I Jednotný evropský akt II V době podepisování tohoto textu konference přijala deklarace vyjmenované níže a přiložené k tomuto Závěrečnému aktu: 1. Deklarace o prováděcích pravomocích Komise 2. Deklarace o Soudním dvoru 3. Deklarace o článku 8 A Smlouvy o EHS 4. Deklarace o článku 100 A Smlouvy o EHS 5. Deklarace o článku 100 B Smlouvy o EHS 6. Všeobecná deklarace o článcích 13 až 19 Jednotného evropského aktu 7. Deklarace o článku 118 A(2) Smlouvy o EHS 8. Deklarace o článku 130 D Smlouvy o EHS 9. Deklarace o článku 130 R Smlouvy o EHS 10. Deklarace Vysokých smluvních stran o hlavě III Jednotného evropského aktu 11. Deklarace o článku 30 (10) (g) Jednotného evropského aktu. Konference také zaznamenává deklarace níže vyjmenované a přiložené k tomuto Závěrečnému aktu: 1. Deklarace předsedající země o časovém limitu, během něhož Rada vydá svůj posudek, navazující na první čtení (článek 149(2) Smlouvy o EHS) 2. Politická deklarace vlád členských států o volném pohybu osob 3. Deklarace vlády Řecké republiky o článku 8 A Smlouvy o EHS 4. Deklarace Komise o článku 28 Smlouvy o EHS 5. Deklarace vlády Irska o článku 57(2) Smlouvy o EHS 6. Deklarace vlády Portugalské republiky o článcích 59, druhý odstavec, a 84 Smlouvy o EHS 7. Deklarace vlády Dánského království o článku 100 A Smlouvy o EHS 8. Deklarace předsedající země a Komise o měnové způsobilosti Společenství 9. Deklarace vlády Dánského království o Evropské politické spolupráci. Deklarace o prováděcích
pravomocích Komise Konference žádá orgány Společenství, aby přijaly, dříve než Akt vstoupí v platnost, zásady a pravidla, na jejichž základě budou vymezeny prováděcí pravomoci Komise v každém případě. V této souvislosti konference Radu žádá, aby projednala jednací řád výboru přednostně v zájmu urychlení účinnosti rozhodovacího procesu při uplatňování prováděcích pravomocí, svěřených Komisi v rozsahu působnosti článku 100 A Smlouvy o EHS. Deklarace o Soudním
dvoru Konference se dohodla, že ustanovení článku 32d(1) Smlouvy o Evropském společenství uhlí a oceli, článku 168 A(1) Smlouvy o Evropském hospodářském společenství a článku 140 A(1) Smlouvy o Evropském společenství pro atomovou energii nejsou na újmu jakémukoliv svěření soudní pravomoci, jež je pravděpodobně v souvislosti s dohodami uzavřenými mezi členskými státy. Deklarace o článku
8 A Smlouvy o EHS Konference chce pomocí ustanovení v článku 8 A vyjádřit svou pevnou politickou vůli přijmout před 1. lednem 1993 rozhodnutí nezbytná pro dokončení vnitřního trhu, definovaná v těchto ustanoveních a zvláště rozhodnutí nezbytná k provedení programu Komise, popsaného v Bílé knize o vnitřním trhu. Stanovení data 31. prosince 1992 nemá za následek automatickou právní platnost. Deklarace o článku
100 A Smlouvy o EHS Ve svých návrzích podle článku 100 A(1) bude Komise dávat přednost použití směrnice jako nástroje, pokud slaďování vyžaduje úpravu zákonných ustanovení v jednom nebo více členských státech. Deklarace o článku
100 B Smlouvy o EHS Protože článek 8 C Smlouvy o EHS je použitelný všeobecně, konference soudí, že se vztahuje též na návrhy, jež má Komise učinit podle článku 100 B této smlouvy. Všeobecná deklarace
o článcích 13 až 19 Jednotného evropského aktu Nic v těchto ustanoveních není na újmu právu členských států činit taková opatření, jaká považují za nezbytná za účelem kontroly přistěhovalectví ze třetích zemí a boje s terorismem, zločinností, obchodem s drogami a s nezákonným obchodem s umě- leckými díly a starožitnostmi. Deklarace o článku
118 A(2) Smlouvy o EHS Konference bere na vědomí, že v diskusích o článku 118 A(2) Smlouvy o EHS bylo dohodnuto, že Společenství stanovením minimálních požadavků na obranu bezpečnosti a zdraví zaměstnanců nemá v úmyslu diskriminovat způsobem neospravedlnitelným okolnostmi zaměstnance v malých a středních podnicích. Deklarace o článku
130 D Smlouvy o EHS Konference v této souvislosti připomíná závěry Evropské rady v Bruselu v březnu 1984, které zní takto: ,,Finanční zdroje přidělované z fondů pro účely pomoci budou s ohledem na IMPs v reálné hodnotě podstatně zvyšovány v mezích možností financování.“ Deklarace o článku
130 R Smlouvy o EHS K odstavci 1, třetí bod Konference potvrzuje, že kroky Společenství v oblasti životního prostředí nesmějí zasahovat do vnitrostátní politiky, týkající se využití zdrojů energie. K odstavci 5, druhý pododstavec Konference má za to, že ustanovení článku 130 R(5), odstavec dvě, neovlivňují zásady vyplynuvší z rozsudku vyneseného Soudním dvorem v případu AETR. Deklarace Vysokých
smluvních stran o hlavě III Jednotného evropského aktu Pokud jde o hlavu III o evropské politické spolupráci, Vysoké smluvní strany znovu potvrzují svou otevřenost vůči ostatním evropským zemím, které sdílejí tytéž ideály a cíle. Souhlasí zejména s posilováním svých vazeb se členskými zeměmi Rady Evropy a s ostatními demokratickými evropskými zeměmi, se kterými mají přátelské vztahy a úzkou spolupráci. Deklarace o článku
30(10)(g) Jednotného evropského aktu Konference má za to, že ustanovení článku 30(10)(g) se nedotýkají Rozhodnutí představitelů vlád členských států z 8. dubna 1965 o prozatímním umístění určitých institucí a aparátů Společenství Deklarace předsedající
země o časovém limitu, během něhož Rada vydá svůj posudek, navazující
na první čtení (článek 149(2) Smlouvy o EHS) Pokud jde o deklaraci Evropské rady v Miláně, že Rada musí hledat cesty ke zlepšení svých jednacích postupů při rozhodovacím procesu, předsedající země vyhlašuje svůj úmysl dokončit práci na této otázce co možná nejdříve Politická deklarace
vlád členských států o volném pohybu osob V zájmu podpory volného pohybu osob budou členské státy spolupracovat, bez újmy pravomocem Společenství, zejména pokud jde o vstup, pohyb a usídlování státních příslušníkůt třetích zemí. Také budou spolupracovat v boji s terorismem, zločinností, obchodováním s drogami a s nezákonným obchodem s uměleckými díly a starožitnostmi. Deklarace vlády Řecké
republiky o článku 8 A Smlouvy o EHS Řecko má za to, že k rozvoji politiky a kroků Společenství a k přijímání opatření na základě článků 70(1) a 84 musí docházet takovým způsobem, aby nebyly poškozeny citlivé oblasti hospodářství členských států. Deklarace Komise o článku
28 Smlouvy o EHS Pokud jde o vlastní vnitřní jednací postupy, Komise zajistí, aby změny vyplývající z pozměnění článku 28 nevedly k odkladům v reagování na naléhavé žádosti o změnu nebo pozastavení poplatků podle Společného celního tarifu. Deklarace vlády
Irska o článku 57(2) Smlouvy o EHS Irsko, které potvrzuje svůj souhlas s hlasováním kvalifikovanou většinou podle článku 57(2), si přeje připomenout, že pojišťovnictví v Irsku je zvláště citlivým odvětvím a že vláda Irska musela provést zvláštní opatření na ochranu pojištěných a třetích stran. Pokud jde o slaďování zákonodárství o pojištění, vláda Irska očekává, že se bude moci spolehnout na pochopení Komise a ostatních členských států Společenství, pokud by se Irsko později samo ocitlo v situaci, kdy vláda Irska bude považovat za nezbytné uzákonit zvláštní ustanovení k postavení pojišťovnictví v Irsku. Deklarace vlády
Portugalské republiky o článcích 59, druhý odstavec, a 84 Smlouvy o EHS Portugalsko má za to, že jelikož změna hlasování z jednomyslného na kvalifikovanou většinou v článku 59, druhý odstavec, a v článku 84 nebyla v jednáních pro přistoupení Portugalska ke Společenství uvažována a je pro Společenství podstatnou změnou, nesmí poškozovat citlivá a životně důležitá odvětví portugalské ekonomiky a kdekoli to bude nezbytné, měla by být zaváděna přiměřená a specifická přechodná opatření, aby se předešlo nepříznivým důsledkům, které by mohly pro tato odvětví vyplynout. Deklarace vlády Dánského
království o článku 100 A Smlouvy o EHS Dánská vláda bere na vědomí, že v případech, kde je členský stát názoru, že opatření přijatá na základě článku 100 A nezabezpečují vyšší požadavky na pracovní prostředí, ochranu životního prostředí nebo o potřeby uváděné v článku 36, ustanovení článku 100 A(4) zaručují, že se členský stát o nějž jde, může použít vnitrostátní ustanovení. Takováto vnitrostátní ustanovení je třeba učinit pro splnění shora uvedeného cíle a nesmějí vyvolat skrytý protekcionismus. Deklarace předsedající
země a Komise o měnové způsobilosti Společenství Předsedající země a Komise mají za to, že ustanovení vložená do Smlouvy o EHS s odkazem na měnovou způsobilost Společenství, nejsou na újmu možnosti dalšího rozvoje v rámci existujících pravomocí. Deklarace vlády Dánského
království o Evropské politické spolupráci Dánská vláda prohlašuje, že závěr hlavy III o Evropské politické spolupráci v oblasti zahraniční politiky se nedotýká účasti Dánska ve spolupráci severských zemí v oblasti zahraniční politiky. |
