Maastrichtská smlouva

[ Home ] [ Up ]

SMLOUVA O EVROPSKÉ UNII

	Společná ustanovení
	Ustanovení o společné zahraniční a bezpečnostní politice
	Ustanovení o policejní a justiční spolupráci v trestních věcech
	Závěrečná ustanovení

Jeho Veličenstvo král Belgie, Její Veličenstvo královna Dánska, prezident Spolkové republiky Německo, prezident Řecké republiky, Jeho Veličenstvo král Španělska, prezident Francouzské republiky, prezidentka Irska, prezident Italské republiky, Jeho královská Výsost velkovévoda Lucemburska, Její Veličenstvo královna Nizozemska, prezident Portugalské republiky, Její Veličenstvo královna Spojeného království Velké Británie a Severního Irska,

rozhodnuti pozvednout na novou úroveň procesy evropské integrace, zahájené ustavením Evropských společenství,

připomínaje si historický význam překonání rozdělení evropského kontinentu a potřebu vytvořit pevné základy budování příští Evropy,

potvrzujíce svou oddanost zásadám svobody, demokracie a úcty k lidským právům a základním svobodám a k právnímu státu,

potvrzujíce oddanost základním sociálním právům, jak jsou vymezena v Evropské sociální chartě podepsané 18. října 1961 v Turíně a v Chartě základních sociálních práv pracovníků Společenství z roku 1989,

přejíce si prohloubit solidaritu mezi svými národy při respektování jejich historie, kultury a tradic,

přejíce si posílit demokratický charakter a účinné fungování orgánů a umožnit jim tak lépe plnit úkoly, jež jim jsou v jednotném institucionálním rámci svěřeny,

rozhodnuti dosáhnout posílení a sblížení svých ekonomik a zřídit hospodářskou a měnovou unii, která v souladu s ustanoveními této smlouvy zahrne jednotnou a stabilní měnu,

odhodláni napomáhat ekonomickému a sociálnímu pokroku svých národů při zohlednění zásady trvale udržitelného rozvoje a v rámci vnitřního trhu a posílené soudržnosti a ochrany životního prostředí, a provádět politiky, které zabezpečují, že pokrok v hospodářské integraci bude provázen pokrokem v ostatních oblastech,

rozhodnuti zavést občanství společné státním příslušníkům svých zemí,

rozhodnuti uskutečňovat společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, jakož i postupně vymezovat společnou obrannou politiku podle článku 17, která by mohla vést ke společné obraně, a posilovat tak evropskou identitu a nezávislost, a to v zájmu podpory míru, bezpečnosti a pokroku v Evropě a ve světě,

potvrzujíce svůj cíl usnadnit volný pohyb osob při zajišťování bezpečnosti a ochrany svých národů začleněním ustanovení o justici a vnitřních věcech do této smlouvy,

rozhodnuti pokračovat v procesu vytváření stále užšího svazku mezi národy Evropy, v němž se v souladu se zásadou subsidiarity rozhoduje co nejblíže občanovi,

majíce na zřeteli další kroky, jež je třeba učinit v zájmu posílení evropské integrace,

se rozhodli založit Evropskou unii, a za tím účelem jmenovali svými zplnomocněnci:

(následují jména zplnomocněnců),

kteří se po výměně svých plných mocí, jež byly shledány v dobré a náležité formě, dohodli takto:

Hlava I - Společná ustanovení

Touto smlouvou mezi sebou vysoké smluvní strany zakládají Evropskou unii (dále jen “Unie”).

Tato Smlouva je novou etapou utváření stále užšího svazku mezi národy Evropy, v němž jsou rozhodnutí přijímána co nejotevřeněji a co nejblíže občanovi.

Unie je založena na Evropských společenstvích, doplněných politikami a formami spolupráce, zaváděnými touto smlouvou. Jejím úkolem je utvářet mezi členskými státy a mezi jejich národy vztahy způsobem, ve kterém se projevuje soudržnost a solidarita.

Unie si stanoví následující cíle:

– podporovat ekonomický a sociální pokrok a vysokou úroveň zaměstnanosti a dosahovat vyvážený a trvale udržitelný rozvoj, zejména vytvořením prostoru bez vnitřních hranic, posilováním ekonomické a sociální soudržnosti a zavedením hospodářské a měnové unie, nakonec zahrnující v souladu s ustanoveními této Smlouvy jednotnou měnu;

– prosazovat svou identitu na mezinárodní scéně, zejména prováděním společné zahraniční a bezpečnostní politiky, včetně postupného vymezování společné obranné politiky, která by mohla vést ke společné obraně podle článku 17;

– posilovat ochranu práv a zájmů občanů svých členských států zavedením občanství Unie;

– zachovávat a rozvíjet Unii jako prostor svobody, bezpečnosti a práva, ve kterém se zaručuje volný pohyb osob ve spojitosti s vhodnými opatřeními, týkajícími se kontroly na vnějších hranicích, přistěhovalectví, práva azylu a předcházení a potírání zločinnosti;

– v plném rozsahu zachovávat acquis communautaire a rozvíjet jej, přičemž se posoudí, do jaké míry je zapotřebí revidovat politiky a formy spolupráce, zaváděné touto Smlouvou s cílem zajistit efektivnost mechanismů a orgánů Společenství.

Cílů Unie se dosáhne za podmínek a v časovém sledu stanoveném touto Smlouvou, při respektování zásady subsidiarity, definované v článku 5 Smlouvy o založení Evropského společenství.

Unie má jednotný institucionální systém, který zajišťuje návaznost a kontinuitu činností uskutečňovaných k dosažení jejích cílů při respektování acquis communautaire a jeho rozvoje.

Unie zajišťuje návaznost všech svých vnějších činností v rámci své zahraniční, bezpečnostní, ekonomické a rozvojové politiky. Rada a Komise odpovídají za tuto návaznost a spolupracují za tímto účelem. Zajišťují provádění těchto politik v souladu se svými pravomocemi.

Evropská rada poskytuje Unii nezbytné podněty pro její rozvoj a vymezuje její obecné politické směry.

Evropská rada sdružuje hlavy států nebo předsedy vlád členských států, jakož i předsedu Komi-se. Jsou jí nápomocni ministři zahraničních věcí členských států a členové Komise. Evropská rada se schází alespoň dvakrát ročně, za předsednictví hlavy státu či vlády členského státu, který vykonává předsednictví Rady.

Evropská rada předkládá Evropskému parlamentu zprávu po každém svém zasedání a každoročně písemnou zprávu o pokroku dosaženém Unií.

Evropský parlament, Rada, Komise, Soudní dvůr a Účetní dvůr vykonávají své pravomoci za podmínek a pro účely, které stanoví na jedné straně ustanovení smluv zakládajících Evropská společenství a následných smluv a dokumentů je pozměňujících a doplňujících a na druhé straně ostatní ustanovení této Smlouvy.

1. Unie je založena na zásadách svobody, demokracie, právního státu a respektování lidských práv a základních svobod, zásadách, které jsou společné členským státům.

2. Unie respektuje základní lidská práva, která zajišťuje Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsaná v Římě dne 4. listopadu 1950, a která vyplývají z ústavních tradic společných členským státům jako všeobecné právní zásady Společenství.

3. Unie respektuje státní identitu svých členských států.

4. Unie si zajišťuje prostředky nezbytné pro dosahování jejích cílů a provádění jejích politik.

1. Na návrh jedné třetiny členských států nebo Komise a se souhlasem Evropského parlamentu může Rada složená z hlav států a šéfů vlád jednomyslně rozhodnout, že došlo k závažnému a trvajícímu porušení zásad uvedených v článku 6 odstavec 1 ze strany členského státu poté, co byla vláda tohoto členského státu vyzvána, aby se k této věci vyjádřila.

2. Bylo-li učiněno takové rozhodnutí, může Rada rozhodnout kvalifikovanou většinou, že určitá práva, která pro dotyčný stát vyplývají z aplikace této Smlouvy, včetně hlasovacích práv zástupců jeho vlády v Radě, budou pozastavena. Přitom přihlíží k možným dopadům takového pozastavení na práva a povinnosti fyzických a právnických osob.

Povinnosti dotčeného členského státu vyplývající z této smlouvy jsou pro tento stát v každém případě i nadále závazné.

3. Rada se může následně kvalifikovanou většinou usnést, že změní nebo zruší opatření přijatá podle odstavce 2, jestliže se změnila situace, která vedla k přijetí těchto opatření.

4. Pro účely tohoto článku Rada rozhoduje bez přihlédnutí k hlasu zástupce vlády dotčeného členského státu. To, že se osobně přítomní nebo zastoupení členové zdrží hlasování, nebrání přijetí rozhodnutí uvedených v odstavci 1. Jako kvalifikovaná většina platí stejný podíl vážených hlasů dotčených členů Rady, který je stanoven v článku 205 odstavec 2 Smlouvy o založení Evropského společenství.

Tohoto odstavce se použije i tehdy, jsou-li hlasovací práva podle odstavce 2 pozastavena.

5. Pro účely tohoto článku rozhoduje Evropský parlament dvoutřetinovou většinou odevzdaných hlasů, které musí představovat většinu jeho členů.

Hlava II

Ustanovení pozměňující Smlouvu o založení Evropského společenství

(viz doplněné – konsolidované – znění Smlouvy o založení Evropského společenství)

Hlava III

Ustanovení pozměňující Smlouvu o založení Evropského společenství uhlí a oceli

(viz doplněné – konsolidované – znění Smlouvy o založení Evropského společenství uhlí a oceli)

Hlava IV

Ustanovení pozměňující Smlouvu o založení Evropského společenství pro atomovou energii

(viz doplněné – konsolidované – znění Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii)

Hlava V

Ustanovení o společné zahraniční a bezpečnostní politice

1. Unie vymezuje a provádí společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, která zahrnuje všechny oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky, a jejíž cíle jsou:

– zabezpečovat společné hodnoty, základní zájmy, nezávislost a integritu Unie v souladu se zásadami Charty Organizace spojených národů;

– všestranně posilovat bezpečnost Unie;

– zachovat mír a posilovat mezinárodní bezpečnost v souladu se zásadami Charty Organizace spojených národů, jakož i se zásadami helsinského Závěrečného aktu a cíli Pařížské charty, a to i na vnějších hranicích;

– podporovat mezinárodní spolupráci;

– rozvíjet a upevňovat demokracii a právní stát, jakož i respektování lidských práv a základních svobod.

2. Členské státy podporují zahraniční a bezpečnostní politiku Unie aktivně a bezvýhradně v duchu loajality a vzájemné solidarity.

Členské státy spolupracují na rozšiřování a posilování své vzájemné politické solidarity. Zdrží se jakéhokoli jednání, které je v rozporu se zájmy Unie nebo může snižovat účinnost jejího působení jako soudržné síly v mezinárodních vztazích.

Rada zajistí dodržování těchto zásad.

Unie sleduje cíle vytyčené v článku 11:

– vymezováním zásad a obecných směrů společné zahraniční a bezpečnostní politiky;

– rozhodováním o společných strategiích;

– přijímáním společných akcí;

– zaujímáním společných postojů;

– posilováním systematické spolupráce mezi členskými státy při provádění politiky.

1. Evropská rada vymezuje zásady a obecné směry společné zahraniční a bezpečnostní politiky včetně záležitostí, které mají dopad na obranu.

2. Evropská rada rozhoduje o společných strategiích, které Unie uskutečňuje v oblastech, kde členské státy mají důležité společné zájmy.

Společné strategie vymezují své cíle, dobu trvání a prostředky, které Unie a členské státy dají k dispozici.

3. Rada na základě obecných směrů vymezených Evropskou radou přijímá rozhodnutí nezbytná pro vymezení a provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky.

Rada doporučuje společné strategie Evropské radě a uskutečňuje je zejména přijímáním společných akcí a zaujímáním společných postojů.

Rada zajišťuje jednotu, soudržnost a účinnost postupu Unie.

1. Rada přijímá společné akce. Společné akce slouží k řešení specifických situací, při nichž se operační akce ze strany Unie považuje za žádoucí. Společné akce stanoví své cíle, rozsah, prostředky, které dostane Unie k dispozici a je-li to nezbytné dobu trvání a podmínky svého provádění.

2. Dojde-li ke změně okolností, která má podstatný vliv na záležitost, jež je předmětem společné akce, Rada přezkoumá zásady a cíle této akce a přijme nezbytná rozhodnutí. Dokud Rada nerozhodne, společná akce trvá.

3. Společné akce zavazují členské státy při zaujímání postojů a při provádění jejich činnosti.

4. Rada může požádat Komisi o předložení jakýchkoli vhodných návrhů, které se týkají společné zahraniční a bezpečnostní politiky, aby zajistila provedení společné akce.

5. Každý národní postoj nebo opatření, plánované v rámci společné akce, se včas oznámí, aby se v případě potřeby mohly konat předběžné konzultace v Radě. Povinnost předběžné informace se nevztahuje na opatření, která jsou pouze národní transpozicí rozhodnutí Rady.

6. V případech naléhavé potřeby, vyplývající ze změn situace, a není-li rozhodnutí Rady, mohou členské státy učinit nezbytná naléhavá opatření, majíce na zřeteli obecné cíle společné akce. Dotyčný členský stát o takových opatřeních okamžitě informuje Radu.

7. Nastanou-li při provádění společné akce větší potíže, členský stát o nich vyrozumí Radu, která je projedná a bude usilovat o odpovídající řešení. Taková řešení nesmějí být v rozporu s cíli společné akce ani nesmějí snižovat její účinnost.

Rada přijímá společné postoje. Společné postoje vymezují přístup Unie ke konkrétní záležitosti geografické nebo tématické povahy. Členské státy zajistí, aby jejich národní politiky byly v souladu se společnými postoji.

Členské státy se v rámci Rady navzájem informují a konzultují o všech záležitostech zahraniční a bezpečnostní politiky obecného zájmu, aby prostřednictvím koordinované činnosti zajistily co nej-
efektivnější uplatňování vlivu Unie.

1. Společná zahraniční a bezpečnostní politika zahrnuje všechny otázky, které se týkají bezpečnosti Unie, včetně postupného vymezování rámce společné obranné politiky v souladu s druhým pododstavcem, které by mohlo vést ke společné obraně, rozhodne-li tak Evropská rada. V takovém případě doporučí Evropská rada členským státům přijetí tohoto rozhodnutí v souladu s jejich příslušnými ústavními předpisy.

Západoevropská unie (ZEU) je nedílnou součástí vývoje Unie, která poskytuje Unii přístup k operačním prostředkům, zejména v kontextu odstavce 2. Podporuje Unii při vymezování obranných aspektů společné zahraniční a bezpečnostní politiky podle tohoto článku. Unie napomáhá užším institucionálním vztahům se ZEU se zřetelem na možnost začlenění ZEU do Unie, rozhodne-li tak Evropská rada. V takovém případě doporučí Evropská rada členským státům přijetí tohoto rozhodnutí v souladu s jejich příslušnými ústavními předpisy.

Politika Unie podle tohoto článku se nedotýká zvláštního charakteru bezpečnostní a obranné politiky některých členských států, respektuje závazky některých členských států, které spatřují realizaci své společné obrany v Organizaci Severoatlantické smlouvy (NATO) podle Severoat-lantické smlouvy, a je slučitelná se společnou bezpečnostní a obrannou politikou vytyčenou v tomto rámci.

V míře, v jaké to členské státy považují za vhodné, bude postupné vymezování rámce společné obranné politiky podporováno vzájemnou spoluprácí v oblasti vyzbrojování.

2. Otázky podle tohoto článku zahrnují humanitární a záchranné mise, mise k udržení míru a mise bojových jednotek k řešení krize, včetně nastolování míru.

3. Unie využívá ZEU k vypracování a provádění rozhodnutí a akcí Unie, které mají dopad na obranu.

Působnost Evropské rady vytyčovat obecné směry podle článku 13 je ve vztahu k ZEU dána i pro ty záležitosti, kdy Unie využívá ZEU.

Využívá-li Unie ZEU k vypracování a provádění rozhodnutí Unie o misích uvedených v odstavci 2, jsou všechny členské státy Unie oprávněny se plně těchto misí účastnit. Rada v dohodě s orgány ZEU přijme nezbytná praktická opatření, která by všem členským státům přispívajícím k těmto misím umožnila se plně a rovnocenně podílet na plánování a rozhodování ZEU.

Rozhodnutí, která mají dopad na obranu podle tohoto odstavce jsou přijímána, aniž by byly
dotčeny politiky a závazky podle odstavce 1, třetí pododstavec.

4. Ustanovení tohoto článku nebrání rozvoji užší spolupráce mezi dvěma nebo více členskými státy na bilaterální úrovni v rámci Západoevropské unie a Atlantické aliance za předpokladu, že tato spolupráce není v rozporu se spoluprácí upravenou v této hlavě nebo ji neztěžuje.

5. Za účelem dosažení cílů tohoto článku budou jeho ustanovení znovu posouzena podle článku 48.

1. Předsedající zastupuje Unii v záležitostech společné zahraniční a bezpečnostní politiky.

2. Předsedající odpovídá za provádění rozhodnutí přijatých podle této hlavy a v zásadě vyjadřuje postoj Unie v mezinárodních organizacích a na mezinárodních konferencích.

3. Předsedajícímu pomáhá generální tajemník Rady, který vykonává funkci Vysokého zmocněnce pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku.

4. Komise je plně zapojena do úkolů uvedených v odstavcích 1 a 2. Předsedajícímu při plnění těchto úkolů pomáhá v případě potřeby příští předsedající členský stát.

5. Rada může, kdykoli to považuje za nutné, jmenovat zvláštního zmocněnce s mandátem pro zvláštní politické otázky.

1. Členské státy koordinují svou činnost v mezinárodních organizacích a na mezinárodních konferencích. Na takových fórech hájí společné postoje.

V mezinárodních organizacích a na mezinárodních konferencích, jichž se neúčastní všechny členské státy, hájí zúčastněné státy společné postoje.

2. Aniž by byl dotčen odstavec 1 a článek 14 odstavec 3, členské státy zastoupené v mezinárodních organizacích a na mezinárodních konferencích průběžně informují tam nezastoupené členské státy o věcech a záležitostech společného zájmu.

Členské státy, které jsou zároveň členy Rady bezpečnosti Organizace spojených národů, koordinují svůj postup a plně informují ostatní členské státy. Členské státy, které jsou stálými členy Rady bezpečnosti, hájí při výkonu svých funkcí postoje a zájmy Unie, aniž by tím byla dotčena jejich odpovědnost podle Charty Organizace spojených národů.

Diplomatická a konzulární zastoupení členských států a zastoupení Komise v třetích zemích a na mezinárodních konferencích a jejich zastoupení v mezinárodních organizacích spolupracují tak, aby zajistily respektování a provádění společných postojů a společných akcí přijatých Radou.

Prohlubují spolupráci výměnou informací, vypracováváním společných hodnocení a přispíváním k provádění ustanovení článku 20 Smlouvy o založení Evropského společenství.

Předsedající konzultuje s Evropským parlamentem hlavní aspekty a základní alternativy společné zahraniční a bezpečnostní politiky a zajišťuje, aby názory Evropského parlamentu byly náležitě brány v úvahu. Evropský parlament je předsedajícím a Komisí pravidelně informován o vývoji zahraniční a bezpečnostní politiky Unie.

Evropský parlament může interpelovat Radu nebo jí dávat doporučení. Každoročně koná rozpravu o pokroku při provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky.

1. Každý členský stát nebo Komise může klást Radě otázky týkající se společné zahraniční a bezpečnostní politiky a předkládat Radě návrhy.

2. V případech vyžadujících rychlé rozhodnutí svolá předsedající ze své iniciativy nebo na žádost Komise nebo členského státu mimořádné zasedání Rady do čtyřiceti osmi hodin, nebo ve velmi naléhavých případech během kratší doby.

1. Rozhodnutí podle této hlavy přijímá Rada jednomyslně. To, že se přítomní nebo zastoupení členové zdrží hlasování, nebrání přijetí těchto rozhodnutí.

Zdrží-li se člen Rady hlasování, může to odůvodnit formálním prohlášením podle tohoto odstavce. V takovém případě není povinen provést rozhodnutí, přijímá však, že rozhodnutí zavazuje Unii. V duchu vzájemné solidarity se dotčený členský stát zdrží jakékoli akce, která by se mohla dostat do rozporu s akcí Unie založenou na takovém rozhodnutí nebo jí bránit, a ostatní členské státy jeho postoj respektují. Představují-li členové Rady, kteří tímto způsobem odůvodnili, že se zdrželi hlasování, více než jednu třetinu hlasů vážených podle článku 205 odstavec 2 Smlouvy o založení Evrop-ského společenství, rozhodnutí není přijato.

2. Odchylně od odstavce 1 rozhoduje Rada kvalifikovanou většinou:

- když přijímá společné akce, zaujímá společné postoje nebo přijímá jiné rozhodnutí na základě společné strategie;

- když přijímá rozhodnutí k provedení společné akce nebo společného postoje.

Prohlásí-li člen Rady, že z důležitých důvodů národního zájmu zamýšlí být proti přijetí rozhodnutí kvalifikovanou většinou, hlasování se nekoná. Rada může kvalifikovanou většinou požádat, aby záležitost byla postoupena Evropské radě k jednomyslnému rozhodnutí.

Hlasy členů Rady se váží podle článku 205 odstavec 2 Smlouvy o založení Evropského společenství. K přijetí rozhodnutí je zapotřebí alespoň 62 hlasů pro, odevzdaných alespoň deseti členy.

Tento odstavec se nevztahuje na rozhodnutí, která mají vojenský nebo obranný dopad.

3. Procedurální otázky rozhoduje Rada většinou svých členů.

Je-li zapotřebí k provedení této hlavy uzavřít dohodu s jedním nebo více státy nebo mezinárodními organizacemi, může Rada jednomyslně zmocnit předsedajícího, aby, případně s pomocí Komise, zahájil za tímto účelem jednání. Takové dohody uzavírá jednomyslně Rada na doporučení předsedajícího. Žádná dohoda nezavazuje členský stát, jehož zástupce v Radě prohlásí, že dohoda musí vyhovět ústavně procesním požadavkům jeho státu; ostatní členové Rady se mohou dohodnout na prozatímním provádění dohody.

Tento článek se vztahuje i na záležitosti spadající do hlavy VI.

Aniž by byl dotčen článek 207 Smlouvy o založení Evropského společenství, Politický výbor sleduje mezinárodní situaci v oblastech společné zahraniční a bezpečnostní politiky a přispívá k vymezení politik podáváním stanovisek Radě na její žádost nebo ze své vlastní iniciativy. Sleduje také provádění dohodnutých politik, aniž by byla dotčena odpovědnost předsedajícího a Komise.

Generální tajemník Rady a Vysoký zmocněnec pro zahraniční a bezpečnostní politiku pomáhá Radě v záležitostech spadajících do společné zahraniční a bezpečnostní politiky především tím, že přispívá k formulování, přípravě a provádění rozhodnutí týkajících se politiky, a tím, že případně vede jménem Rady na žádost předsedajícího politický dialog s třetími stranami.

Komise je plně zapojena do prací v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky.

1. Ustanovení článků 189, 190, 196 až 199, 203, 204, 206 až 209, 213 až 219, 255 a 290 Smlouvy o založení Evropského společenství se uplatní ve vztahu k ustanovením týkajícím se oblastí uvedených v této hlavě.

2. Administrativní výdaje, které orgánům vzniknou z ustanovení týkajících se oblastí uvedených v této hlavě, jdou k tíži rozpočtu Evropských společenství.

3. Operativní výdaje v souvislosti s prováděním těchto ustanovení jdou rovněž k tíži rozpočtu Evropských společenství s výjimkou výdajů na operace s vojenským nebo obranným dopadem a případů, kdy Rada jednomyslně rozhodne jinak.

V případech, kdy výdaje nejdou k tíži rozpočtu Evropských společenství, jdou k tíži členských států podle klíče hrubého národního produktu, pokud Rada nerozhodne jednomyslně jinak. Pokud jde o výdaje na operace s vojenským nebo obranným dopadem, nejsou členské státy, jejichž zástupci v Radě učinili formální prohlášení podle článku 23 odstavec 1, druhý pododstavec, povinny na jejich financování přispívat.

4. Rozpočtové řízení stanovené ve Smlouvě o založení Evropského společenství se uplatní ve vztahu k výdajům, které jdou k tíži rozpočtu Evropských společenství.

Hlava VI

Ustanovení o policejní a justiční spolupráci

v trestních věcech

Bez újmy pravomocím Evropského společenství si Unie klade za cíl poskytovat svým občanům v prostoru svobody, bezpečnosti a práva vysokou úroveň ochrany tím, že rozvíjí společný postup členských států v oblasti policejní a justiční spolupráce v trestních věcech a tím, že předchází a potírá rasismus a xenofobii.

Tohoto cíle se dosáhne předcházením a potíráním organizované i neorganizované kriminality, zejména terorismu, obchodu s lidmi, trestných činů proti dětem, obchodu s drogami, obchodu se zbraněmi, korupce a podvodu, prostřednictvím:

– užší spolupráce policejních, celních a jiných příslušných orgánů v členských státech jak přímo, tak prostřednictvím Europolu podle článku 30 a 32;

– užší spolupráce justičních a jiných příslušných orgánů členských států podle článku 31 písm. a - d a článku 32;

– harmonizace předpisů trestního práva v členských státech podle článku 31 písm. e, je-li toho zapotřebí.

1. Společné postupy v oblasti policejní spolupráce zahrnují:

a) operativní spolupráci příslušných orgánů včetně policie, celních orgánů a jiných represivních orgánů členských států při předcházení trestných činů, jejich odhalování a vyšetřování;

b) opatřování, uchovávání, zpracovávání, analýzu a výměnu příslušných informací, včetně informací represivních orgánů o podezřelých finančních transakcích, zejména prostřednictvím Europolu, při respektování příslušných předpisů o ochraně osobních dat;

c) spolupráci a společné iniciativy v oblasti vzdělávání, výměny styčných důstojníků, vojenských přidělenců, nasazení výzbroje a kriminalistického výzkumu;

d) společné vyhodnocování jednotlivých vyšetřovacích technik při odhalování závažných forem organizované kriminality.

2. Rada podporuje spolupráci prostřednictvím Europolu a do pěti let od vstupu Amsterodamské smlouvy v platnost zejména:

a) umožní Europolu usnadňovat a podporovat přípravu a povzbuzovat koordinaci a provádění konkrétních vyšetřovacích akcí příslušných orgánů členských států včetně podpůrných operativních akcí společných týmů, zahrnujících zástupce Europolu;

b) přijme opatření, která Europolu umožní obracet se na příslušné orgány členských států s žádostí provést a koordinovat vyšetřování ve speciálních případech a rozvíjet konkrétní odborné znalosti, které mohou být předávány členským státům, aby jim pomáhaly při vyšetřování případů organizované kriminality;

c) podpoří navazování kontaktů mezi vyšetřujícími soudci a vyšetřovateli specializovanými na potírání organizované kriminality ve spolupráci s Europolem;

d) zavede síť výzkumu, dokumentace a statistiky o přeshraniční kriminalitě.

Společný postup při justiční spolupráci v trestních věcech zahrnuje:

a) usnadňování a urychlování spolupráce příslušných ministerstev a soudů nebo rovnocenných orgánů členských států v trestním řízení a při výkonu rozhodnutí;

b) ulehčování extradice mezi členskými státy;

c) zajišťování slučitelnosti příslušných předpisů členských států, pokud je to nutné k zlepšení této spolupráce;

d) předcházení jurisdikčních konfliktů mezi členskými státy;

e) postupné přijímání opatření k zavedení minimálních norem o skutkových podstatách trestných činů a trestech v oblasti organizované kriminality, terorismu a obchodu s drogami.

Rada stanoví podmínky a meze, za nichž příslušné orgány uvedené v článku 30 a 31 mohou působit na území jiného členského státu ve spojení a v dohodě s jeho orgány.

Tato hlava se nedotýká odpovědnosti členských států za udržování práva a pořádku a zajišťování vnitřní bezpečnosti.

1. V oblastech upravených touto hlavou se členské státy informují a konzultují v Radě tak, aby koordinovaly svoje postupy. K tomu navazují spolupráci mezi příslušnými útvary svých státních správ.

2. Rada přijímá opatření a podporuje vhodnou formou a vhodnými postupy uvedenými v této hlavě spolupráci, sledující cíle Unie. Za tím účelem může Rada z iniciativy členského státu nebo Ko-mise jednomyslně

a) zaujímat společné postoje, vymezující přístup Unie k určité otázce;

b) přijímat rámcová rozhodnutí za účelem sbližování zákonů a jiných předpisů členských států; rámcová rozhodnutí jsou závazná pro členské státy co do výsledku, kterého má být dosaženo, přičemž volba forem a prostředků se ponechává vnitrostátním orgánům; nemají bezprostřední účinek;

c) přijímat rozhodnutí za jakýmkoli jiným účelem, který je v souladu s cíli této hlavy, s výjimkou sbližování zákonů a jiných předpisů členských států. Tato rozhodnutí jsou závazná a nemají bezprostřední účinek; Rada přijímá kvalifikovanou většinou opatření, která jsou nutná k provedení těchto rozhodnutí na úrovni Unie;

d) vypracovávat úmluvy, které doporučí členským státům k přijetí v souladu s jejich příslušnými ústavními předpisy. Členské státy zahájí odpovídající řízení ve lhůtě stanovené Radou.

Není-li v takových úmluvách stanoveno jinak, stanou se platnými, jakmile budou přijaty alespoň polovinou členských států, a to v těchto členských státech. Opatření k provedení úmluv jsou přijímána v Radě dvoutřetinovou většinou hlasů smluvních stran.

3. Má-li se Rada usnést kvalifikovanou většinou, mají hlasy jejích členů váhu ve smyslu článku 205 odstavec 2 Smlouvy o založení Evropského společenství; k přijetí aktů Rady se vyžaduje alespoň 62 kladných hlasů, odevzdaných alespoň deseti členy.

4. V proceduálních otázkách se Rada usnáší většinou svých členů.

1. Soudní dvůr Evropských společenství má za podmínek stanovených v tomto článku pravomoc rozhodovat o předběžných otázkách týkajících se platnosti a výkladu rámcových rozhodnutí a rozhodnutí, výkladu úmluv podle této hlavy a platnosti a výkladu opatření k jejich provedení.

2. Každý členský stát může uznat prohlášením učiněným při podpisu Amsterodamské smlouvy nebo kdykoli později pravomoc Soudního dvora rozhodovat o předběžných otázkách podle odstavce 1.

3. Učinil-li členský stát prohlášení podle odstavce 2 tohoto článku, specifikuje přitom, že buď:

a) každý soud tohoto státu, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, může, považuje-li rozhodnutí o otázce platnosti nebo výkladu aktu uvedeného v odstavci 1, která v řízení před ním vyvstala, za nutné k vydání svého rozsudku, požádat Soudní dvůr o rozhodnutí o této předběžné otázce; nebo že:

b) každý soud tohoto státu může, považuje-li rozhodnutí o otázce platnosti nebo výkladu aktu uvedeného v odstavci 1, která v řízení před ním vyvstala, za nutné k vydání svého rozsudku, požádat Soudní dvůr o rozhodnutí o této předběžné otázce.

4. Každý členský stát může nezávisle na tom, zda učinil prohlášení podle odstavce 2 či nikoli, předložit Soudu v řízeních podle odstavce 1 svá stanoviska nebo písemné připomínky k věci.

5. Soudní dvůr nemá pravomoc přezkoumávat platnost nebo přiměřenost opatření policie nebo jiných represivních orgánů členského státu, nebo výkon odpovědnosti členských států za udržování práva a pořádku a zajišťování vnitřní bezpečnosti.

6. Soudní dvůr má pravomoc přezkoumávat právnost rámcových rozhodnutí a rozhodnutí na základě žalob podaných členským státem nebo Komisí pro nepříslušnost, porušení podstatných procesních náležitostí, porušení této smlouvy nebo právní normy vydané k jejímu provedení, anebo pro zneužití pravomoci. Žaloby podle tohoto odstavce je třeba podat do dvou měsíců od uveřejnění aktu.

7. Soudní dvůr má pravomoc rozhodovat o všech sporech mezi členskými státy o výklad nebo aplikaci právních aktů přijatých podle článku 34 odstavec 2, které Rada nevyřeší do šesti měsíců od jejich postoupení jedním z jejích členů. Kromě toho má Soudní dvůr pravomoc rozhodovat spory mezi členskými státy a Komisí o výklad a aplikaci úmluv podle článku 34 odstavec 2 písm. d.

1. Ustavuje se Koordinační výbor složený z vysokých úředníků. Kromě koordinační úlohy má výbor za úkol:

- podávat stanoviska Radě na její žádost nebo z vlastní iniciativy;

- přispívat bez újmy článku 207 Smlouvy o založení Evropského společenství k přípravě jednání Rady v oblastech uvedených v článku 29.

2. Komise je plně zapojena do prací v oblastech uvedených v této hlavě.

Členské státy v mezinárodních organizacích a na mezinárodních konferencích, jichž se účastní, hájí společné postoje přijaté podle této hlavy.

Články 18 a 19 se použijí přiměřeně na záležitosti spadající do této hlavy.

V dohodách podle článku 24 mohou být upraveny záležitosti spadající do této hlavy.

1. Před přijetím opatření podle článku 34 odstavec 2 písm. b, c, d Rada konzultuje s Evropským parlamentem. Evropský parlament sdělí své stanovisko ve lhůtě, kterou může Rada stanovit, a která činí alespoň tři měsíce. Nesdělí-li v této lhůtě žádné stanovisko, může Rada jednat i bez něho.

2. Předsedající a Komise pravidelně informují Evropský parlament o jednáních v oblastech, na které se vztahuje tato hlava.

3. Evropský parlament může Radu interpelovat nebo jí dávat doporučení. Každý rok koná rozpravu o pokroku dosaženém v oblastech podle této hlavy.

1. Členské státy, které mezi sebou zamýšlejí zavést užší spolupráci, mohou být s výhradou článků 43 a 44 zmocněny, aby použily orgánů, postupů a mechanismů stanovených ve Smlouvách, pokud zamýšlená spolupráce:

a) respektuje pravomoci Evropského společenství a cíle stanovené v této hlavě;

b) je orientována na to, aby se Unie rychleji rozvíjela v prostor svobody, bezpečnosti a práva.

2. Zmocnění podle odstavce 1 udělí Rada kvalifikovanou většinou na žádost dotčených členských států poté, co požádala Komisi, aby předložila své stanovisko; žádost se doručí též Evropskému parlamentu.

Prohlásí-li člen Rady, že z důležitých důvodů národního zájmu, které též uvede, zamýšlí být proti udělení zmocnění kvalifikovanou většinou, hlasování se nekoná. Rada může kvalifikovanou většinou požádat, aby se věc postoupila Evropské radě k jednomyslnému rozhodnutí.

Hlasy členů Rady se váží podle článku 205 odstavec 2 Smlouvy o založení Evropského společenství. K přijetí rozhodnutí se vyžaduje alespoň 62 kladných hlasů, odevzdaných alespoň deseti členy.

3. Každý členský stát, který se hodlá připojit ke spolupráci podle tohoto článku, sdělí svůj úmysl Radě a Komisi; Komise k tomu předloží Radě do tří měsíců od obdržení sdělení své stanovisko, pokud možno s připojeným doporučením konkrétní úpravy, kterou považuje za nutnou, aby se členský stát mohl k dotčené spolupráci připojit. Do čtyř měsíců od okamžiku sdělení rozhodne Rada o žádosti a o konkrétních úpravách, které považuje za nutné. Rozhodnutí se považuje za přijaté, ledaže se Rada kvalifikovanou většinou usnese o něm nerozhodnout; v tomto případě sdělí Rada důvody pro své rozhodnutí a stanoví lhůtu pro jeho přezkoumání. Pro účely tohoto odstavce se Rada usnáší podle článku 44.

4. Články 29 až 41 platí pro užší spolupráci podle tohoto článku, ledaže se v tomto článku a v článcích 43 a 44 stanoví něco jiného.

Ustanovení Smlouvy o založení Evropského společenství o pravomocech Soudního dvora Evrop-ských společenství a výkonu těchto pravomocí se vztahují na odstavce 1, 2 a 3.

5. Tento článek se nedotýká ustanovení protokolu o začlenění Schengenského systému do rámce Evropské unie.

1. Články 189, 190, 195, 196 až 199, 203, 204, 205 odstavec 3, 206 až 209, 213 až 219, 255 a 290 Smlouvy o založení Evropského společenství se uplatní ve vztahu k ustanovením týkajícím se oblastí podle této hlavy.

2. Administrativní výdaje, které orgánům vznikají z ustanovení týkajících se oblastí podle této hlavy, jdou k tíži rozpočtu Evropských společenství.

3. Operativní výdaje v souvislosti s prováděním těchto ustanovení jdou rovněž k tíži rozpočtu Evropských společenství s výjimkou případů, kdy Rada jednomyslně rozhodne jinak. V případech, kdy výdaje nejdou k tíži rozpočtu Evropských společenství, jdou k tíži členských států podle klíče hrubého národního produktu, pokud Rada jednomyslně nerozhodne jinak.

4. Rozpočtové řízení stanovené ve smlouvě o založení Evropského společenství se uplatní ve vztahu k výdajům, které jdou k tíži rozpočtu Evropských společenství.

Rada se může z iniciativy Komise nebo členského státu a po konzultaci s Evropským parlamentem jednomyslně usnést, že postup v oblastech uvedených v článku 29 spadá pod hlavu IV Smlouvy o založení Evropského společenství, a zároveň rozhodne o příslušné hlasovací proceduře. Doporučí členským státům, aby přijaly takové rozhodnutí v souladu se svými ústavními předpisy.

Hlava VII

(ex-hlava VIa)

Ustanovení o užší spolupráci

1. Členské státy, které zamýšlejí mezi sebou zavést užší spolupráci, mohou použít orgánů, postupů a mechanismů stanovených v této smlouvě a Smlouvě o založení Evropského společenství, pokud zamýšlená spolupráce

a) je zaměřena na to, aby podporovala cíle Unie a chránila její zájmy a sloužila jim;

b) respektuje zásady uvedených smluv a jednotný institucionální rámec Unie;

c) použije se pouze jako poslední prostředek, jestliže by nemohlo být dosaženo cílů uvedených smluv postupy v nich stanovenými;

d) týká se alespoň většiny členských států;

e) neohrožuje acquis communautaire a ostatní opatření učiněná podle jiných ustanovení uvedených smluv;

f) neohrožuje kompetence, práva, povinnosti a zájmy členských států nepodílejících se na spolupráci;

g) je otevřena všem členským státům a dovoluje jim kdykoliv se ke spolupráci připojit, jestliže se podrobí rámcovým rozhodnutím a rozhodnutím činěným v jejich rámci;

h) je v závislosti na příslušné oblasti v souladu s dodatečnými zvláštními kritérii článku 11 Smlouvy o založení Evropského společenství a článku 40 této smlouvy a je povolena Radou v nich stanoveným postupem.

2. Členské státy aplikují, pokud jsou dotčeny, právní akty a rozhodnutí, přijaté k provedení spolupráce, na které se podílejí. Členské státy, které se na spolupráci nepodílejí, nebrání jejímu provedení státy, které se na ní podílejí.

1. Pro přijímání aktů a rozhodnutí, které jsou potřebné k provedení spolupráce podle článku 43, platí příslušná institucionální ustanovení této smlouvy a Smlouvy o založení Evropského společenství. Všichni členové Rady se mohou zúčastnit porad, na rozhodování se však podílejí pouze zástupci členských států zúčastněných na spolupráci. Kvalifikovanou většinou se rozumí týž podíl vážených hlasů dotčených členských států Rady, který je stanoven v článku 205 odstavec 2 Smlouvy o založení Evropského společenství; k jednomyslnosti stačí pouze jednomyslnost dotčených členů Rady.

2. Náklady, které vznikají z provádění spolupráce s výjimkou administrativních nákladů orgánů, jsou financovány zúčastněnými členskými státy, pokud Rada jednomyslně nerozhodne jinak.

Rada a Komise pravidelně informují Evropský parlament o vývoji užší spolupráce ustavené podle této hlavy.

Hlava VIII (ex-hlava VII)

Závěrečná ustanovení

Ustanovení Smlouvy o založení Evropského společenství, Smlouvy o založení Evropského společenství uhlí a oceli a Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii, týkající se příslušnosti Soudního dvora Evropských společenství a jejího uplaňování platí pouze pro následující ustanovení této smlouvy:

a) ustanovení měnící Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství s cílem založit Evropské společenství, Smlouvu o založení Evropského společenství uhlí a oceli a Smlouvu o založení Evropského společenství pro atomovou energii;

b) ustanovení hlavy VI za podmínek článku 35;

c) ustanovení hlavy VII za podmínek článku 11 Smlouvy o založení Evropského společenství a článku 40 této smlouvy;

d) článek 6 odstavec 2 ve vztahu k jednání orgánů, pokud má Soudní dvůr pravomoc podle Smluv o založení Evropských společenství a podle této smlouvy;

e) články 46 až 53.

S výhradou ustanovení pozměňujících Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství s cílem založit Evropské společenství, Smlouvu o založení Evropského společenství uhlí a oceli a Smlouvu o založení Evropského společenství pro atomovou energii a těchto závěrečných ustanovení nic v této smlouvě se nedotýká smluv o založení Evropských společenství nebo následných smluv či aktů, pozměňujících nebo doplňujících tyto smlouvy.

Vláda kteréhokoli členského státu nebo Komise může Radě předkládat návrhy na změnu smluv, na nichž je založena Unie.

Jestliže Rada po konzultaci s Evropským parlamentem, a je-li to užitečné, i s Komisí zaujme stanovisko ve prospěch svolání konference představitelů vlád členských států, svolá předseda Rady tuto konferenci, aby se společně dohodly změny, jež by v těchto smlouvách měly být učiněny. V případě institucionálních změn v měnové oblasti je také konzultována Evropská ústřední banka. Změny vstoupí v platnost poté, co jsou ratifikovány všemi členskými státy v souladu s jejich ústavními předpisy.

Každý evropský stát, který respektuje zásady uvedené v článku 6 odstavec 1, může požádat o členství v Unii. Svou žádost podává Radě, která se usnáší jednomyslně po konzultaci s Komisí a souhlasu Evropského parlamentu, daném většinou všech jeho poslanců.

Podmínky přijetí a úpravy smluv, na nichž je Unie založena, které takové přijetí vyvolává, jsou věcí dohody mezi členskými státy a státem ucházejícím se o členství. Tato dohoda se předloží k ratifikaci všemi smluvními státy v souladu s jejich ústavními předpisy.

1. Články 2 až 7 a 10 až 19 Smlouvy o ustanovení jediné Rady a jediné Komise Evropských společenství, podepsané v Bruselu dne 8. dubna 1965, se tímto ruší.

2. Článek 2 a článek 3 odstavec 3 a hlava III Jednotného evropského aktu, podepsaného v Lucem-bursku dne 17. února 1986 a v Haagu dne 28. února 1986, se tímto ruší.

Tato smlouva se uzavírá na dobu neurčitou.

1. Tato smlouva bude ratifikována Vysokými smluvními stranami v souladu s jejich příslušnými ústavními předpisy. Ratifikační listiny budou uloženy u vlády Italské republiky.

2. Tato smlouva vstoupí v platnost dne 1. ledna 1993 za předpokladu, že budou uloženy všechny ratifikační listiny, nebo, nestane-li se tak, první den měsíce následujícího poté, co uloží ratifikační listinu signatářský stát, který tak učiní jako poslední.

Tato smlouva, sepsaná v jediném vyhotovení v jazyce anglickém, francouzském, dánském, holandském, německém, řeckém, irském, italském, portugalském a španělském, přičemž všechna znění mají stejnou platnost, bude uložena v archivu vlády Italské republiky, která vydá její ověřený opis každé z vlád ostatních států, které podepsaly tuto smlouvu.

Po uzavření smluv o přístupu z roku 1994 jsou rovněž stejně platná znění v jazyce finském a švédském.

Na důkaz toho připojili podepsaní zplnomocněnci ke smlouvě své podpisy.