|
SMLOUVA
O EVROPSKÉ UNII
Jeho
Veličenstvo král Belgie, Její Veličenstvo královna Dánska, prezident
Spolkové republiky Německo, prezident Řecké republiky, Jeho Veličenstvo
král Španělska, prezident Francouzské republiky, prezidentka Irska,
prezident Italské republiky, Jeho královská Výsost velkovévoda
Lucemburska, Její Veličenstvo královna Nizozemska, prezident Portugalské
republiky, Její Veličenstvo královna Spojeného království Velké Británie
a Severního Irska, rozhodnuti
pozvednout na novou úroveň procesy evropské integrace, zahájené ustavením
Evropských společenství, připomínaje
si historický význam překonání rozdělení evropského kontinentu a potřebu
vytvořit pevné základy budování příští Evropy, potvrzujíce
svou oddanost zásadám svobody, demokracie a úcty k lidským právům a základním
svobodám a k právnímu státu, potvrzujíce
oddanost základním sociálním právům, jak jsou vymezena v Evropské sociální
chartě podepsané 18. října 1961 v Turíně a v Chartě základních sociálních
práv pracovníků Společenství z roku 1989, přejíce
si prohloubit solidaritu mezi svými národy při respektování jejich
historie, kultury a tradic, přejíce
si posílit demokratický charakter a účinné fungování orgánů a umožnit
jim tak lépe plnit úkoly, jež jim jsou v jednotném institucionálním rámci
svěřeny, rozhodnuti
dosáhnout posílení a sblížení svých ekonomik a zřídit hospodářskou
a měnovou unii, která v souladu s ustanoveními této smlouvy zahrne
jednotnou a stabilní měnu, odhodláni
napomáhat ekonomickému a sociálnímu pokroku svých národů při zohlednění
zásady trvale udržitelného rozvoje a v rámci vnitřního trhu a posílené
soudržnosti a ochrany životního prostředí, a provádět politiky, které
zabezpečují, že pokrok v hospodářské integraci bude provázen pokrokem v
ostatních oblastech, rozhodnuti
zavést občanství společné státním příslušníkům svých zemí, rozhodnuti
uskutečňovat společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, jakož i
postupně vymezovat společnou obrannou politiku podle článku 17, která by
mohla vést ke společné obraně, a posilovat tak evropskou identitu a nezávislost,
a to v zájmu podpory míru, bezpečnosti a pokroku v Evropě a ve světě, potvrzujíce
svůj cíl usnadnit volný pohyb osob při zajišťování bezpečnosti a
ochrany svých národů začleněním ustanovení o justici a vnitřních věcech
do této smlouvy, rozhodnuti
pokračovat v procesu vytváření stále užšího svazku mezi národy
Evropy, v němž se v souladu se
zásadou subsidiarity rozhoduje co nejblíže občanovi, majíce
na zřeteli další kroky, jež je třeba učinit v zájmu posílení evropské
integrace, se
rozhodli založit Evropskou unii, a za tím účelem jmenovali svými
zplnomocněnci: (následují
jména zplnomocněnců), kteří
se po výměně svých plných mocí, jež byly shledány v dobré a náležité
formě, dohodli takto: ©
Článek 1/ex-čl. A založení Touto
smlouvou mezi sebou vysoké smluvní strany zakládají Evropskou unii (dále
jen “Unie”). Tato
Smlouva je novou etapou utváření stále užšího svazku mezi národy
Evropy, v němž jsou rozhodnutí přijímána co nejotevřeněji a co nejblíže
občanovi. Unie
je založena na Evropských společenstvích, doplněných politikami a
formami spolupráce, zaváděnými touto smlouvou. Jejím úkolem je utvářet
mezi členskými státy a mezi jejich národy vztahy způsobem, ve kterém se
projevuje soudržnost a solidarita. ©
Článek 2/ex-čl. B Cíle Unie
si stanoví následující cíle: –
podporovat ekonomický a sociální pokrok a vysokou úroveň zaměstnanosti a
dosahovat vyvážený a trvale udržitelný rozvoj, zejména vytvořením
prostoru bez vnitřních hranic, posilováním ekonomické a sociální soudržnosti
a zavedením hospodářské a měnové unie, nakonec zahrnující v souladu s
ustanoveními této Smlouvy jednotnou měnu; –
prosazovat svou identitu na mezinárodní scéně, zejména prováděním
společné zahraniční a bezpečnostní politiky, včetně postupného
vymezování společné obranné politiky, která by mohla vést ke společné
obraně podle článku 17; –
posilovat ochranu práv a zájmů občanů svých členských států zavedením
občanství Unie; –
zachovávat a rozvíjet Unii jako prostor svobody, bezpečnosti a práva, ve
kterém se zaručuje volný pohyb osob ve spojitosti s vhodnými opatřeními,
týkajícími se kontroly na vnějších hranicích, přistěhovalectví, práva
azylu a předcházení a potírání zločinnosti; –
v plném rozsahu zachovávat acquis
communautaire a rozvíjet jej, přičemž se posoudí, do jaké míry je
zapotřebí revidovat politiky a formy spolupráce, zaváděné touto Smlouvou
s cílem zajistit efektivnost mechanismů a orgánů Společenství. Cílů
Unie se dosáhne za podmínek a v časovém sledu stanoveném touto Smlouvou,
při respektování zásady subsidiarity, definované v článku 5 Smlouvy o
založení Evropského společenství. ©
Článek
3/ex-čl. C Návaznost a kontinuita Unie
má jednotný institucionální systém, který zajišťuje návaznost a
kontinuitu činností uskutečňovaných k dosažení jejích cílů při
respektování acquis communautaire
a jeho rozvoje. Unie
zajišťuje návaznost všech svých vnějších činností v rámci své
zahraniční, bezpečnostní, ekonomické a rozvojové politiky. Rada a Komise
odpovídají za tuto návaznost a spolupracují za tímto účelem. Zajišťují
provádění těchto politik v souladu se svými pravomocemi. ©
Článek 4/ex-čl. D Evropská rada Evropská
rada poskytuje Unii nezbytné podněty pro její rozvoj a vymezuje její obecné
politické směry. Evropská
rada sdružuje hlavy států nebo předsedy vlád členských států, jakož
i předsedu Komi-se. Jsou jí nápomocni ministři zahraničních věcí členských
států a členové Komise. Evropská rada se schází alespoň dvakrát ročně,
za předsednictví hlavy státu či vlády členského státu, který vykonává
předsednictví Rady. Evropská
rada předkládá Evropskému parlamentu zprávu po každém svém zasedání
a každoročně písemnou zprávu o pokroku dosaženém Unií. ©
Článek 5/ex-čl. E Orgány Evropský
parlament, Rada, Komise, Soudní dvůr a Účetní dvůr vykonávají své
pravomoci za podmínek a pro účely, které stanoví na jedné straně
ustanovení smluv zakládajících Evropská společenství a následných
smluv a dokumentů je pozměňujících a doplňujících a na druhé straně
ostatní ustanovení této Smlouvy. ©
Článek 6/ex-čl. F Základní zásady,
základní práva 1.
Unie je založena na zásadách svobody, demokracie, právního státu a
respektování lidských práv a základních svobod, zásadách, které jsou
společné členským státům. 2.
Unie respektuje základní lidská práva, která zajišťuje Evropská úmluva
o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsaná v Římě dne 4.
listopadu 1950, a která vyplývají z ústavních tradic společných členským
státům jako všeobecné právní zásady Společenství. 3.
Unie respektuje státní identitu svých členských států. 4.
Unie si zajišťuje prostředky nezbytné pro dosahování jejích cílů a
provádění jejích politik. ©
Článek
7/ex-čl. F.1 Pozastavení členství 1.
Na návrh jedné třetiny členských států nebo Komise a se souhlasem
Evropského parlamentu může Rada složená z hlav států a šéfů vlád
jednomyslně rozhodnout, že došlo k závažnému a trvajícímu porušení zásad
uvedených v článku 6 odstavec 1 ze strany členského státu poté, co byla
vláda tohoto členského státu vyzvána, aby se k této věci vyjádřila. 2.
Bylo-li učiněno takové rozhodnutí, může Rada rozhodnout kvalifikovanou většinou,
že určitá práva, která pro dotyčný stát vyplývají z aplikace této
Smlouvy, včetně hlasovacích práv zástupců jeho vlády v Radě, budou
pozastavena. Přitom přihlíží k možným dopadům takového pozastavení
na práva a povinnosti fyzických a právnických osob. Povinnosti
dotčeného členského státu vyplývající z této smlouvy jsou pro tento
stát v každém případě i nadále závazné. 3.
Rada se může následně kvalifikovanou většinou usnést, že změní nebo
zruší opatření přijatá podle odstavce 2, jestliže se změnila situace,
která vedla k přijetí těchto opatření. 4.
Pro účely tohoto článku Rada rozhoduje bez přihlédnutí k hlasu zástupce
vlády dotčeného členského státu. To, že se osobně přítomní nebo
zastoupení členové zdrží hlasování, nebrání přijetí rozhodnutí
uvedených v odstavci 1. Jako kvalifikovaná většina platí stejný podíl vážených
hlasů dotčených členů Rady, který je stanoven v článku 205 odstavec 2
Smlouvy o založení Evropského společenství. Tohoto
odstavce se použije i tehdy, jsou-li hlasovací práva podle odstavce 2
pozastavena. 5.
Pro účely tohoto článku rozhoduje Evropský parlament dvoutřetinovou většinou
odevzdaných hlasů, které musí představovat většinu jeho členů. Hlava
II Ustanovení
pozměňující Smlouvu o založení Evropského společenství ©
Článek 8/ex-čl. G
(viz doplněné – konsolidované – znění Smlouvy o založení
Evropského společenství) Hlava
III Ustanovení
pozměňující Smlouvu o založení Evropského společenství
uhlí a oceli ©
Článek
9/ex-čl. H
(viz doplněné – konsolidované – znění Smlouvy o založení
Evropského společenství uhlí a oceli) Hlava
IV Ustanovení
pozměňující Smlouvu o založení Evropského společenství
pro atomovou energii ©
Článek 10/ex-čl. I
(viz doplněné – konsolidované – znění Smlouvy o založení
Evropského společenství pro atomovou energii) Ustanovení
o společné zahraniční a bezpečnostní politice ©
Článek 11/ex-čl. J.1 Cíle společné
zahraniční a bezpečnostní politiky 1.
Unie vymezuje a provádí společnou zahraniční a bezpečnostní politiku,
která zahrnuje všechny oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky, a jejíž
cíle jsou: –
zabezpečovat společné hodnoty, základní zájmy, nezávislost a integritu
Unie v souladu se zásadami Charty Organizace spojených národů; –
všestranně posilovat bezpečnost Unie; –
zachovat mír a posilovat mezinárodní bezpečnost v souladu se zásadami
Charty Organizace spojených národů, jakož i se zásadami helsinského Závěrečného
aktu a cíli Pařížské charty, a to i na vnějších hranicích; –
podporovat mezinárodní spolupráci; –
rozvíjet a upevňovat demokracii a právní stát, jakož i respektování
lidských práv a základních svobod. 2.
Členské státy podporují zahraniční a bezpečnostní politiku Unie aktivně
a bezvýhradně v duchu loajality a vzájemné solidarity. Členské
státy spolupracují na rozšiřování a posilování své vzájemné
politické solidarity. Zdrží se jakéhokoli jednání, které je v rozporu
se zájmy Unie nebo může snižovat účinnost jejího působení jako soudržné
síly v mezinárodních vztazích. Rada
zajistí dodržování těchto zásad. ©
Článek
12/ex-čl. J.2 Formy realizace Unie
sleduje cíle vytyčené v článku 11: –
vymezováním zásad a obecných směrů společné zahraniční a bezpečnostní
politiky; –
rozhodováním o společných strategiích; –
přijímáním společných akcí; –
zaujímáním společných postojů; –
posilováním systematické spolupráce mezi členskými státy při provádění
politiky. ©
Článek
13/ex-čl. J.3 Zásady a obecné směry 1.
Evropská rada vymezuje zásady a obecné směry společné zahraniční a
bezpečnostní politiky včetně záležitostí, které mají dopad na obranu. 2.
Evropská rada rozhoduje o společných strategiích, které Unie uskutečňuje
v oblastech, kde členské státy mají důležité společné zájmy. Společné
strategie vymezují své cíle, dobu trvání a prostředky, které Unie a členské
státy dají k dispozici. 3.
Rada na základě obecných směrů vymezených Evropskou radou přijímá
rozhodnutí nezbytná pro vymezení a provádění společné zahraniční a
bezpečnostní politiky. Rada
doporučuje společné strategie Evropské radě a uskutečňuje je zejména přijímáním
společných akcí a zaujímáním společných postojů. Rada
zajišťuje jednotu, soudržnost a účinnost postupu Unie. ©
Článek
14/ex-čl. J.4 Společné akce 1.
Rada přijímá společné akce. Společné akce slouží k řešení
specifických situací, při nichž se operační akce ze strany Unie považuje
za žádoucí. Společné akce stanoví své cíle, rozsah, prostředky, které
dostane Unie k dispozici a je-li to nezbytné dobu trvání a podmínky svého
provádění. 2.
Dojde-li ke změně okolností, která má podstatný vliv na záležitost, jež
je předmětem společné akce, Rada přezkoumá zásady a cíle této akce a
přijme nezbytná rozhodnutí. Dokud Rada nerozhodne, společná akce trvá. 3.
Společné akce zavazují členské státy při zaujímání postojů a při
provádění jejich činnosti. 4.
Rada může požádat Komisi o předložení jakýchkoli vhodných návrhů,
které se týkají společné zahraniční a bezpečnostní politiky, aby
zajistila provedení společné akce. 5.
Každý národní postoj nebo opatření, plánované v rámci společné
akce, se včas oznámí, aby se v případě potřeby mohly konat předběžné
konzultace v Radě. Povinnost předběžné informace se nevztahuje na opatření,
která jsou pouze národní transpozicí rozhodnutí Rady. 6.
V případech naléhavé potřeby, vyplývající ze změn situace, a není-li
rozhodnutí Rady, mohou členské státy učinit nezbytná naléhavá opatření,
majíce na zřeteli obecné cíle společné akce. Dotyčný členský stát o
takových opatřeních okamžitě informuje Radu. 7.
Nastanou-li při provádění společné akce větší potíže, členský stát
o nich vyrozumí Radu, která je projedná a bude usilovat o odpovídající
řešení. Taková řešení nesmějí být v rozporu s cíli společné akce
ani nesmějí snižovat její účinnost. ©
Článek
15/ex-čl. J.5 Společné postoje Rada
přijímá společné postoje. Společné postoje vymezují přístup Unie ke
konkrétní záležitosti geografické nebo tématické povahy. Členské státy
zajistí, aby jejich národní politiky byly v souladu se společnými
postoji. ©
Článek
16/ex-čl. J.6 Vzájemné informování Členské
státy se v rámci Rady navzájem informují a konzultují o všech záležitostech
zahraniční a bezpečnostní politiky obecného zájmu, aby prostřednictvím
koordinované činnosti zajistily co nej- ©
Článek
17/ex-čl. J.7 Bezpečnostní a obranná
politika 1.
Společná zahraniční a bezpečnostní politika zahrnuje všechny otázky,
které se týkají bezpečnosti Unie, včetně postupného vymezování rámce
společné obranné politiky v souladu s druhým pododstavcem, které by mohlo
vést ke společné obraně, rozhodne-li tak Evropská rada. V takovém případě
doporučí Evropská rada členským státům přijetí tohoto rozhodnutí v
souladu s jejich příslušnými ústavními předpisy. Západoevropská
unie (ZEU) je nedílnou součástí vývoje Unie, která poskytuje Unii přístup
k operačním prostředkům, zejména v kontextu odstavce 2. Podporuje Unii při
vymezování obranných aspektů společné zahraniční a bezpečnostní
politiky podle tohoto článku. Unie napomáhá užším institucionálním
vztahům se ZEU se zřetelem na možnost začlenění ZEU do Unie, rozhodne-li
tak Evropská rada. V takovém případě doporučí Evropská rada členským
státům přijetí tohoto rozhodnutí v souladu s jejich příslušnými ústavními
předpisy. Politika
Unie podle tohoto článku se nedotýká zvláštního charakteru bezpečnostní
a obranné politiky některých členských států, respektuje závazky některých
členských států, které spatřují realizaci své společné obrany v
Organizaci Severoatlantické smlouvy (NATO) podle Severoat-lantické smlouvy,
a je slučitelná se společnou bezpečnostní a obrannou politikou vytyčenou
v tomto rámci. V
míře, v jaké to členské státy považují za vhodné, bude postupné
vymezování rámce společné obranné politiky podporováno vzájemnou
spoluprácí v oblasti vyzbrojování. 2.
Otázky podle tohoto článku zahrnují humanitární a záchranné mise, mise
k udržení míru a mise bojových jednotek k řešení krize, včetně
nastolování míru. 3.
Unie využívá ZEU k vypracování a provádění rozhodnutí a akcí Unie,
které mají dopad na obranu. Působnost
Evropské rady vytyčovat obecné směry podle článku 13 je ve vztahu k ZEU
dána i pro ty záležitosti, kdy Unie využívá ZEU. Využívá-li
Unie ZEU k vypracování a provádění rozhodnutí Unie o misích uvedených
v odstavci 2, jsou všechny členské státy Unie oprávněny se plně těchto
misí účastnit. Rada v dohodě s orgány ZEU přijme nezbytná praktická
opatření, která by všem členským státům přispívajícím k těmto misím
umožnila se plně a rovnocenně podílet na plánování a rozhodování ZEU. Rozhodnutí,
která mají dopad na obranu podle tohoto odstavce jsou přijímána, aniž by
byly 4.
Ustanovení tohoto článku nebrání rozvoji užší spolupráce mezi dvěma
nebo více členskými státy na bilaterální úrovni v rámci Západoevropské
unie a Atlantické aliance za předpokladu, že tato spolupráce není v
rozporu se spoluprácí upravenou v této hlavě nebo ji neztěžuje.
5.
Za účelem dosažení cílů tohoto článku budou jeho ustanovení znovu
posouzena podle článku 48. ©
Článek
18/ex-čl. J.8 Provádění 1.
Předsedající zastupuje Unii v záležitostech společné zahraniční a
bezpečnostní politiky. 2.
Předsedající odpovídá za provádění rozhodnutí přijatých podle této
hlavy a v zásadě vyjadřuje postoj Unie v mezinárodních organizacích a na
mezinárodních konferencích. 3.
Předsedajícímu pomáhá generální tajemník Rady, který vykonává
funkci Vysokého zmocněnce pro společnou zahraniční a bezpečnostní
politiku. 4.
Komise je plně zapojena do úkolů uvedených v odstavcích 1 a 2. Předsedajícímu
při plnění těchto úkolů pomáhá v případě potřeby příští předsedající
členský stát. 5.
Rada může, kdykoli to považuje za nutné, jmenovat zvláštního zmocněnce
s mandátem pro zvláštní politické otázky. ©
Článek
19/ex-čl. J.9 Mezinárodní
organizace 1.
Členské státy koordinují svou činnost v mezinárodních organizacích a
na mezinárodních konferencích. Na takových fórech hájí společné
postoje. V
mezinárodních organizacích a na mezinárodních konferencích, jichž se neúčastní
všechny členské státy, hájí zúčastněné státy společné postoje. 2.
Aniž by byl dotčen odstavec 1 a článek 14 odstavec 3, členské státy
zastoupené v mezinárodních organizacích a na mezinárodních konferencích
průběžně informují tam nezastoupené členské státy o věcech a záležitostech
společného zájmu. Členské
státy, které jsou zároveň členy Rady bezpečnosti Organizace spojených národů,
koordinují svůj postup a plně informují ostatní členské státy. Členské
státy, které jsou stálými členy Rady bezpečnosti, hájí při výkonu svých
funkcí postoje a zájmy Unie, aniž by tím byla dotčena jejich odpovědnost
podle Charty Organizace spojených národů. ©
Článek
20/ex-čl. J.10 Spolupráce zastoupení
členských států Diplomatická
a konzulární zastoupení členských států a zastoupení Komise v třetích
zemích a na mezinárodních konferencích a jejich zastoupení v mezinárodních
organizacích spolupracují tak, aby zajistily respektování a provádění
společných postojů a společných akcí přijatých Radou. Prohlubují
spolupráci výměnou informací, vypracováváním společných hodnocení a
přispíváním k provádění ustanovení článku 20 Smlouvy o založení
Evropského společenství. ©
Článek
21/ex-čl. J.11 účast
Evropského parlamentu Předsedající
konzultuje s Evropským parlamentem hlavní aspekty a základní alternativy
společné zahraniční a bezpečnostní politiky a zajišťuje, aby názory
Evropského parlamentu byly náležitě brány v úvahu. Evropský parlament
je předsedajícím a Komisí pravidelně informován o vývoji zahraniční a
bezpečnostní politiky Unie. Evropský
parlament může interpelovat Radu nebo jí dávat doporučení. Každoročně
koná rozpravu o pokroku při provádění společné zahraniční a bezpečnostní
politiky. ©
Článek
22/ex-čl. J.12 Iniciativa 1.
Každý členský stát nebo Komise může klást Radě otázky týkající se
společné zahraniční a bezpečnostní politiky a předkládat Radě návrhy. 2.
V případech vyžadujících rychlé rozhodnutí svolá předsedající ze své
iniciativy nebo na žádost Komise nebo členského státu mimořádné zasedání
Rady do čtyřiceti osmi hodin, nebo ve velmi naléhavých případech během
kratší doby. ©
Článek
23/ex-čl. J.13 Přijímání
rozhodnutí 1.
Rozhodnutí podle této hlavy přijímá Rada jednomyslně. To, že se přítomní
nebo zastoupení členové zdrží hlasování, nebrání přijetí těchto
rozhodnutí. Zdrží-li
se člen Rady hlasování, může to odůvodnit formálním prohlášením
podle tohoto odstavce. V takovém případě není povinen provést rozhodnutí,
přijímá však, že rozhodnutí zavazuje Unii. V duchu vzájemné solidarity
se dotčený členský stát zdrží jakékoli akce, která by se mohla dostat
do rozporu s akcí Unie založenou na takovém rozhodnutí nebo jí bránit, a
ostatní členské státy jeho postoj respektují. Představují-li členové
Rady, kteří tímto způsobem odůvodnili, že se zdrželi hlasování, více
než jednu třetinu hlasů vážených podle článku 205 odstavec 2 Smlouvy o
založení Evrop-ského společenství, rozhodnutí není přijato. 2.
Odchylně od odstavce 1 rozhoduje Rada kvalifikovanou většinou: -
když přijímá společné akce, zaujímá společné postoje nebo přijímá
jiné rozhodnutí na základě společné strategie; -
když přijímá rozhodnutí k provedení společné akce nebo společného
postoje. Prohlásí-li
člen Rady, že z důležitých důvodů národního zájmu zamýšlí být
proti přijetí rozhodnutí kvalifikovanou většinou, hlasování se nekoná.
Rada může kvalifikovanou většinou požádat, aby záležitost byla
postoupena Evropské radě k jednomyslnému rozhodnutí. Hlasy
členů Rady se váží podle článku 205 odstavec 2 Smlouvy o založení
Evropského společenství. K přijetí rozhodnutí je zapotřebí alespoň 62
hlasů pro, odevzdaných alespoň deseti členy. Tento
odstavec se nevztahuje na rozhodnutí, která mají vojenský nebo obranný
dopad. 3.
Procedurální otázky rozhoduje Rada většinou svých členů. ©
Článek 24/ex-čl. J.14 Uzavírání
mezinárodních dohod Je-li
zapotřebí k provedení této hlavy uzavřít dohodu s jedním nebo více státy
nebo mezinárodními organizacemi, může Rada jednomyslně zmocnit předsedajícího,
aby, případně s pomocí Komise, zahájil za tímto účelem jednání.
Takové dohody uzavírá jednomyslně Rada na doporučení předsedajícího.
Žádná dohoda nezavazuje členský stát, jehož zástupce v Radě prohlásí,
že dohoda musí vyhovět ústavně procesním požadavkům jeho státu;
ostatní členové Rady se mohou dohodnout na prozatímním provádění
dohody. Tento
článek se vztahuje i na záležitosti spadající do hlavy VI. ©
Článek
25/ex-čl. J.15 Politický výbor Aniž
by byl dotčen článek 207 Smlouvy o založení Evropského společenství,
Politický výbor sleduje mezinárodní situaci v oblastech společné zahraniční
a bezpečnostní politiky a přispívá k vymezení politik podáváním
stanovisek Radě na její žádost nebo ze své vlastní iniciativy. Sleduje
také provádění dohodnutých politik, aniž by byla dotčena odpovědnost předsedajícího
a Komise. ©
Článek
26/ex-čl. J.16 Generální tajemník,
Vysoký zmocněnec Generální
tajemník Rady a Vysoký zmocněnec pro zahraniční a bezpečnostní politiku
pomáhá Radě v záležitostech spadajících do společné zahraniční a
bezpečnostní politiky především tím, že přispívá k formulování, přípravě
a provádění rozhodnutí týkajících se politiky, a tím, že případně
vede jménem Rady na žádost předsedajícího politický dialog s třetími
stranami. ©
Článek
27/ex-čl. J.17 Součinnost Komise Komise
je plně zapojena do prací v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní
politiky. ©
Článek
28/ex-čl. J.18 Financování 1.
Ustanovení článků 189, 190, 196 až 199, 203, 204, 206 až 209, 213 až
219, 255 a 290 Smlouvy o založení Evropského společenství se uplatní ve
vztahu k ustanovením týkajícím se oblastí uvedených v této hlavě. 2.
Administrativní výdaje, které orgánům vzniknou z ustanovení týkajících
se oblastí uvedených v této hlavě, jdou k tíži rozpočtu Evropských
společenství. 3.
Operativní výdaje v souvislosti s prováděním těchto ustanovení jdou
rovněž k tíži rozpočtu Evropských společenství s výjimkou výdajů na
operace s vojenským nebo obranným dopadem a případů, kdy Rada jednomyslně
rozhodne jinak. V
případech, kdy výdaje nejdou k tíži rozpočtu Evropských společenství,
jdou k tíži členských států podle klíče hrubého národního produktu,
pokud Rada nerozhodne jednomyslně jinak. Pokud jde o výdaje na operace s
vojenským nebo obranným dopadem, nejsou členské státy, jejichž zástupci
v Radě učinili formální prohlášení podle článku 23 odstavec 1, druhý
pododstavec, povinny na jejich financování přispívat. 4.
Rozpočtové řízení stanovené ve Smlouvě o založení Evropského společenství
se uplatní ve vztahu k výdajům, které jdou k tíži rozpočtu Evropských
společenství. Ustanovení
o policejní a justiční spolupráci v
trestních věcech ©
Článek
29/ex-čl. K.1 Cíle spolupráce v
trestních věcech Bez
újmy pravomocím Evropského společenství si Unie klade za cíl poskytovat
svým občanům v prostoru svobody, bezpečnosti a práva vysokou úroveň
ochrany tím, že rozvíjí společný postup členských států v oblasti
policejní a justiční spolupráce v trestních věcech a tím, že předchází
a potírá rasismus a xenofobii. Tohoto
cíle se dosáhne předcházením a potíráním organizované i neorganizované
kriminality, zejména terorismu, obchodu s lidmi, trestných činů proti dětem,
obchodu s drogami, obchodu se zbraněmi, korupce a podvodu, prostřednictvím: –
užší spolupráce policejních, celních a jiných příslušných orgánů
v členských státech jak přímo, tak prostřednictvím Europolu podle článku
30 a 32; –
užší spolupráce justičních a jiných příslušných orgánů členských
států podle článku 31 písm. a - d a článku 32; –
harmonizace předpisů trestního práva v členských státech podle článku
31 písm. e, je-li toho zapotřebí. ©
Článek
30/ex-čl. K. 2 policejní
spolupráce, Europol 1.
Společné postupy v oblasti policejní spolupráce zahrnují: a)
operativní spolupráci příslušných orgánů včetně policie, celních
orgánů a jiných represivních orgánů členských států při předcházení
trestných činů, jejich odhalování a vyšetřování; b)
opatřování, uchovávání, zpracovávání, analýzu a výměnu příslušných
informací, včetně informací represivních orgánů o podezřelých finančních
transakcích, zejména prostřednictvím Europolu, při respektování příslušných
předpisů o ochraně osobních dat; c)
spolupráci a společné iniciativy v oblasti vzdělávání, výměny styčných
důstojníků, vojenských přidělenců, nasazení výzbroje a kriminalistického
výzkumu; d)
společné vyhodnocování jednotlivých vyšetřovacích technik při odhalování
závažných forem organizované kriminality. 2.
Rada podporuje spolupráci prostřednictvím Europolu a do pěti let od vstupu
Amsterodamské smlouvy v platnost zejména: a)
umožní Europolu usnadňovat a podporovat přípravu a povzbuzovat koordinaci
a provádění konkrétních vyšetřovacích akcí příslušných orgánů
členských států včetně podpůrných operativních akcí společných týmů,
zahrnujících zástupce Europolu; b)
přijme opatření, která Europolu umožní obracet se na příslušné orgány
členských států s žádostí provést a koordinovat vyšetřování ve
speciálních případech a rozvíjet konkrétní odborné znalosti, které
mohou být předávány členským státům, aby jim pomáhaly při vyšetřování
případů organizované kriminality; c)
podpoří navazování kontaktů mezi vyšetřujícími soudci a vyšetřovateli
specializovanými na potírání organizované kriminality ve spolupráci s
Europolem; d)
zavede síť výzkumu, dokumentace a statistiky o přeshraniční kriminalitě. ©
Článek
31/ex-čl. K. 3 Justiční spolupráce Společný
postup při justiční spolupráci v trestních věcech zahrnuje: a)
usnadňování a urychlování spolupráce příslušných ministerstev a soudů
nebo rovnocenných orgánů členských států v trestním řízení a při výkonu
rozhodnutí; b)
ulehčování extradice mezi členskými státy; c)
zajišťování slučitelnosti příslušných předpisů členských států,
pokud je to nutné k zlepšení této spolupráce; d)
předcházení jurisdikčních konfliktů mezi členskými státy; e)
postupné přijímání opatření k zavedení minimálních norem o skutkových
podstatách trestných činů a trestech v oblasti organizované kriminality,
terorismu a obchodu s drogami. ©
Čl. 32/ex-čl.
K. 4 Působení na území jiného členského
státu Rada
stanoví podmínky a meze, za nichž příslušné orgány uvedené v článku
30 a 31 mohou působit na území jiného členského státu ve spojení a v
dohodě s jeho orgány. ©
Čl. 33/ex-čl.
K. 5 Výhrada odpovědnosti členských
států Tato
hlava se nedotýká odpovědnosti členských států za udržování práva a
pořádku a zajišťování vnitřní bezpečnosti. ©
Článek
34/ex-čl. K. 6 Formy jednání 1.
V oblastech upravených touto hlavou se členské státy informují a
konzultují v Radě tak, aby koordinovaly svoje postupy. K tomu navazují
spolupráci mezi příslušnými útvary svých státních správ. 2.
Rada přijímá opatření a podporuje vhodnou formou a vhodnými postupy
uvedenými v této hlavě spolupráci, sledující cíle Unie. Za tím účelem
může Rada z iniciativy členského státu nebo Ko-mise jednomyslně a)
zaujímat společné postoje, vymezující přístup Unie k určité otázce; b)
přijímat rámcová rozhodnutí za účelem sbližování zákonů a jiných
předpisů členských států; rámcová rozhodnutí jsou závazná pro členské
státy co do výsledku, kterého má být dosaženo, přičemž volba forem a
prostředků se ponechává vnitrostátním orgánům; nemají bezprostřední
účinek; c)
přijímat rozhodnutí za jakýmkoli jiným účelem, který je v souladu s cíli
této hlavy, s výjimkou sbližování zákonů a jiných předpisů členských
států. Tato rozhodnutí jsou závazná a nemají bezprostřední účinek;
Rada přijímá kvalifikovanou většinou opatření, která jsou nutná k
provedení těchto rozhodnutí na úrovni Unie; d)
vypracovávat úmluvy, které doporučí členským státům k přijetí v
souladu s jejich příslušnými ústavními předpisy. Členské státy zahájí
odpovídající řízení ve lhůtě stanovené Radou. Není-li
v takových úmluvách stanoveno jinak, stanou se platnými, jakmile budou přijaty
alespoň polovinou členských států, a to v těchto členských státech.
Opatření k provedení úmluv jsou přijímána v Radě dvoutřetinovou většinou
hlasů smluvních stran. 3.
Má-li se Rada usnést kvalifikovanou většinou, mají hlasy jejích členů
váhu ve smyslu článku 205 odstavec 2 Smlouvy o založení Evropského společenství;
k přijetí aktů Rady se vyžaduje alespoň 62 kladných hlasů, odevzdaných
alespoň deseti členy. 4.
V proceduálních otázkách se Rada usnáší většinou svých členů. ©
Článek
35/ex-čl. K. 7 Soudní kontrola a výklad 1.
Soudní dvůr Evropských společenství má za podmínek stanovených v tomto
článku pravomoc rozhodovat o předběžných otázkách týkajících se
platnosti a výkladu rámcových rozhodnutí a rozhodnutí, výkladu úmluv
podle této hlavy a platnosti a výkladu opatření k jejich provedení. 2.
Každý členský stát může uznat prohlášením učiněným při podpisu
Amsterodamské smlouvy nebo kdykoli později pravomoc Soudního dvora
rozhodovat o předběžných otázkách podle odstavce 1. 3.
Učinil-li členský stát prohlášení podle odstavce 2 tohoto článku,
specifikuje přitom, že buď: a)
každý soud tohoto státu, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými
prostředky podle vnitrostátního práva, může, považuje-li rozhodnutí o
otázce platnosti nebo výkladu aktu uvedeného v odstavci 1, která v řízení
před ním vyvstala, za nutné k vydání svého rozsudku, požádat Soudní
dvůr o rozhodnutí o této předběžné otázce; nebo že: b)
každý soud tohoto státu může, považuje-li rozhodnutí o otázce
platnosti nebo výkladu aktu uvedeného v odstavci 1, která v řízení před
ním vyvstala, za nutné k vydání svého rozsudku, požádat Soudní dvůr o
rozhodnutí o této předběžné otázce. 4.
Každý členský stát může nezávisle na tom, zda učinil prohlášení
podle odstavce 2 či nikoli, předložit Soudu v řízeních podle odstavce 1
svá stanoviska nebo písemné připomínky k věci. 5.
Soudní dvůr nemá pravomoc přezkoumávat platnost nebo přiměřenost opatření
policie nebo jiných represivních orgánů členského státu, nebo výkon
odpovědnosti členských států za udržování práva a pořádku a zajišťování
vnitřní bezpečnosti. 6.
Soudní dvůr má pravomoc přezkoumávat právnost rámcových rozhodnutí a
rozhodnutí na základě žalob podaných členským státem nebo Komisí pro
nepříslušnost, porušení podstatných procesních náležitostí, porušení
této smlouvy nebo právní normy vydané k jejímu provedení, anebo pro zneužití
pravomoci. Žaloby podle tohoto odstavce je třeba podat do dvou měsíců od
uveřejnění aktu. 7.
Soudní dvůr má pravomoc rozhodovat o všech sporech mezi členskými státy
o výklad nebo aplikaci právních aktů přijatých podle článku 34
odstavec 2, které Rada nevyřeší do šesti měsíců od jejich postoupení
jedním z jejích členů. Kromě toho má Soudní dvůr pravomoc rozhodovat
spory mezi členskými státy a Komisí o výklad a aplikaci úmluv podle článku
34 odstavec 2 písm. d. ©
Článek 36/ex-čl. K. 8 Koordinační
výbor 1.
Ustavuje se Koordinační výbor složený z vysokých úředníků. Kromě
koordinační úlohy má výbor za úkol: -
podávat stanoviska Radě na její žádost nebo z vlastní iniciativy; -
přispívat bez újmy článku 207 Smlouvy o založení Evropského společenství
k přípravě jednání Rady v oblastech uvedených v článku 29. 2.
Komise je plně zapojena do prací v oblastech uvedených v této hlavě. ©
Článek
37/ex-čl. K. 9 Mezinárodní
organizace Členské
státy v mezinárodních organizacích a na mezinárodních konferencích,
jichž se účastní, hájí společné postoje přijaté podle této hlavy. Články
18 a 19 se použijí přiměřeně na záležitosti spadající do této
hlavy. ©
Článek
38/ex-čl. K. 10 Uzavírání mezinárodních
dohod V
dohodách podle článku 24 mohou být upraveny záležitosti spadající do této
hlavy. ©
Článek
39/ex-čl. K. 11 účast
Evropského parlamentu 1.
Před přijetím opatření podle článku 34 odstavec 2 písm. b, c, d Rada
konzultuje s Evropským parlamentem. Evropský parlament sdělí své
stanovisko ve lhůtě, kterou může Rada stanovit, a která činí alespoň tři
měsíce. Nesdělí-li v této lhůtě žádné stanovisko, může Rada jednat
i bez něho. 2.
Předsedající a Komise pravidelně informují Evropský parlament o jednáních
v oblastech, na které se vztahuje tato hlava. 3.
Evropský parlament může Radu interpelovat nebo jí dávat doporučení. Každý
rok koná rozpravu o pokroku dosaženém v oblastech podle této hlavy. ©
Článek 40/ex-čl. K. 12 Užší
spolupráce jednotlivých členských států 1.
Členské státy, které mezi sebou zamýšlejí zavést užší spolupráci,
mohou být s výhradou článků 43 a 44 zmocněny, aby použily orgánů,
postupů a mechanismů stanovených ve Smlouvách, pokud zamýšlená spolupráce: a)
respektuje pravomoci Evropského společenství a cíle stanovené v této
hlavě; b)
je orientována na to, aby se Unie rychleji rozvíjela v prostor svobody,
bezpečnosti a práva. 2.
Zmocnění podle odstavce 1 udělí Rada kvalifikovanou většinou na žádost
dotčených členských států poté, co požádala Komisi, aby předložila
své stanovisko; žádost se doručí též Evropskému parlamentu. Prohlásí-li
člen Rady, že z důležitých důvodů národního zájmu, které též
uvede, zamýšlí být proti udělení zmocnění kvalifikovanou většinou,
hlasování se nekoná. Rada může kvalifikovanou většinou požádat, aby
se věc postoupila Evropské radě k jednomyslnému rozhodnutí. Hlasy
členů Rady se váží podle článku 205 odstavec 2 Smlouvy o založení
Evropského společenství. K přijetí rozhodnutí se vyžaduje alespoň 62
kladných hlasů, odevzdaných alespoň deseti členy. 3.
Každý členský stát, který se hodlá připojit ke spolupráci podle
tohoto článku, sdělí svůj úmysl Radě a Komisi; Komise k tomu předloží
Radě do tří měsíců od obdržení sdělení své stanovisko, pokud možno
s připojeným doporučením konkrétní úpravy, kterou považuje za nutnou,
aby se členský stát mohl k dotčené spolupráci připojit. Do čtyř měsíců
od okamžiku sdělení rozhodne Rada o žádosti a o konkrétních úpravách,
které považuje za nutné. Rozhodnutí se považuje za přijaté, ledaže se
Rada kvalifikovanou většinou usnese o něm nerozhodnout; v tomto případě
sdělí Rada důvody pro své rozhodnutí a stanoví lhůtu pro jeho přezkoumání.
Pro účely tohoto odstavce se Rada usnáší podle článku 44. 4.
Články 29 až 41 platí pro užší spolupráci podle tohoto článku, ledaže
se v tomto článku a v článcích 43 a 44 stanoví něco jiného. Ustanovení
Smlouvy o založení Evropského společenství o pravomocech Soudního dvora
Evrop-ských společenství a výkonu těchto pravomocí se vztahují na
odstavce 1, 2 a 3. 5.
Tento článek se nedotýká ustanovení protokolu o začlenění Schengenského
systému do rámce Evropské unie. ©
Článek
41/ex-čl. K. 13 Financování 1.
Články 189, 190, 195, 196 až 199, 203, 204, 205 odstavec 3, 206 až 209,
213 až 219, 255 a 290 Smlouvy o založení Evropského společenství se
uplatní ve vztahu k ustanovením týkajícím se oblastí podle této hlavy. 2.
Administrativní výdaje, které orgánům vznikají z ustanovení týkajících
se oblastí podle této hlavy, jdou k tíži rozpočtu Evropských společenství. 3.
Operativní výdaje v souvislosti s prováděním těchto ustanovení jdou
rovněž k tíži rozpočtu Evropských společenství s výjimkou případů,
kdy Rada jednomyslně rozhodne jinak. V případech, kdy výdaje nejdou k tíži
rozpočtu Evropských společenství, jdou k tíži členských států podle
klíče hrubého národního produktu, pokud Rada jednomyslně nerozhodne
jinak. 4.
Rozpočtové řízení stanovené ve smlouvě o založení Evropského společenství
se uplatní ve vztahu k výdajům, které jdou k tíži rozpočtu Evropských
společenství. ©
Článek 42/ex-čl. K. 14 Převedení
do Smlouvy ES Rada
se může z iniciativy Komise nebo členského státu a po konzultaci s
Evropským parlamentem jednomyslně usnést, že postup v oblastech uvedených
v článku 29 spadá pod hlavu IV Smlouvy o založení Evropského společenství,
a zároveň rozhodne o příslušné hlasovací proceduře. Doporučí členským
státům, aby přijaly takové rozhodnutí v souladu se svými ústavními předpisy. Hlava
VII (ex-hlava
VIa) Ustanovení
o užší spolupráci ©
Článek 43/ex-čl. K. 15 předpoklady 1.
Členské státy, které zamýšlejí mezi sebou zavést užší spolupráci,
mohou použít orgánů, postupů a mechanismů stanovených v této smlouvě
a Smlouvě o založení Evropského společenství, pokud zamýšlená spolupráce a)
je zaměřena na to, aby podporovala cíle Unie a chránila její zájmy a
sloužila jim; b)
respektuje zásady uvedených smluv a jednotný institucionální rámec Unie; c)
použije se pouze jako poslední prostředek, jestliže by nemohlo být dosaženo
cílů uvedených smluv postupy v nich stanovenými; d)
týká se alespoň většiny členských států; e)
neohrožuje acquis communautaire a ostatní opatření učiněná podle jiných
ustanovení uvedených smluv; f)
neohrožuje kompetence, práva, povinnosti a zájmy členských států nepodílejících
se na spolupráci; g)
je otevřena všem členským státům a dovoluje jim kdykoliv se ke spolupráci
připojit, jestliže se podrobí rámcovým rozhodnutím a rozhodnutím činěným
v jejich rámci; h)
je v závislosti na příslušné oblasti v souladu s dodatečnými zvláštními
kritérii článku 11 Smlouvy o založení Evropského společenství a článku
40 této smlouvy a je povolena Radou v nich stanoveným postupem. 2.
Členské státy aplikují, pokud jsou dotčeny, právní akty a rozhodnutí,
přijaté k provedení spolupráce, na které se podílejí. Členské státy,
které se na spolupráci nepodílejí, nebrání jejímu provedení státy,
které se na ní podílejí. ©
Článek
44/ex-čl. K. 16 Přijímání aktů a
rozhodnutí, financování 1.
Pro přijímání aktů a rozhodnutí, které jsou potřebné k provedení
spolupráce podle článku 43, platí příslušná institucionální
ustanovení této smlouvy a Smlouvy o založení Evropského společenství. Všichni
členové Rady se mohou zúčastnit porad, na rozhodování se však podílejí
pouze zástupci členských států zúčastněných na spolupráci.
Kvalifikovanou většinou se rozumí týž podíl vážených hlasů dotčených
členských států Rady, který je stanoven v článku 205 odstavec 2 Smlouvy
o založení Evropského společenství; k jednomyslnosti stačí pouze
jednomyslnost dotčených členů Rady. 2.
Náklady, které vznikají z provádění spolupráce s výjimkou
administrativních nákladů orgánů, jsou financovány zúčastněnými členskými
státy, pokud Rada jednomyslně nerozhodne jinak. ©
Článek 45/ex-čl. K. 17 Informování
Evropského parlamentu Rada
a Komise pravidelně informují Evropský parlament o vývoji užší spolupráce
ustavené podle této hlavy. Závěrečná
ustanovení ©
Článek 46/ex-čl. L Příslušnost
Soudního dvora ES Ustanovení
Smlouvy o založení Evropského společenství, Smlouvy o založení Evropského
společenství uhlí a oceli a Smlouvy o založení Evropského společenství
pro atomovou energii, týkající se příslušnosti Soudního dvora Evropských
společenství a jejího uplaňování platí pouze pro následující
ustanovení této smlouvy: a)
ustanovení měnící Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství
s cílem založit Evropské společenství, Smlouvu o založení Evropského
společenství uhlí a oceli a Smlouvu o založení Evropského společenství
pro atomovou energii; b)
ustanovení hlavy VI za podmínek článku 35; c)
ustanovení hlavy VII za podmínek článku 11 Smlouvy o založení Evropského
společenství a článku 40 této smlouvy; d)
článek 6 odstavec 2 ve vztahu k jednání orgánů, pokud má Soudní dvůr
pravomoc podle Smluv o založení Evropských společenství a podle této
smlouvy; e)
články 46 až 53. ©
Článek 47/ex-čl. M Samostatnost
smluv S
výhradou ustanovení pozměňujících Smlouvu o založení Evropského
hospodářského společenství s cílem založit Evropské společenství,
Smlouvu o založení Evropského společenství uhlí a oceli a Smlouvu o založení
Evropského společenství pro atomovou energii a těchto závěrečných
ustanovení nic v této smlouvě se nedotýká smluv o založení Evropských
společenství nebo následných smluv či aktů, pozměňujících nebo doplňujících
tyto smlouvy. ©
Článek 48/ex-čl. N Změna smluv Vláda
kteréhokoli členského státu nebo Komise může Radě předkládat návrhy
na změnu smluv, na nichž je založena Unie. Jestliže
Rada po konzultaci s Evropským parlamentem, a je-li to užitečné, i s Komisí
zaujme stanovisko ve prospěch svolání konference představitelů vlád členských
států, svolá předseda Rady tuto konferenci, aby se společně dohodly změny,
jež by v těchto smlouvách měly být učiněny. V případě institucionálních
změn v měnové oblasti je také konzultována Evropská ústřední banka.
Změny vstoupí v platnost poté, co jsou ratifikovány všemi členskými státy
v souladu s jejich ústavními předpisy. ©
Článek 49/ex-čl. O Přístup k EU Každý
evropský stát, který respektuje zásady uvedené v článku 6 odstavec 1, může
požádat o členství v Unii. Svou žádost podává Radě, která se usnáší
jednomyslně po konzultaci s Komisí a souhlasu Evropského parlamentu, daném
většinou všech jeho poslanců. Podmínky
přijetí a úpravy smluv, na nichž je Unie založena, které takové přijetí
vyvolává, jsou věcí dohody mezi členskými státy a státem ucházejícím
se o členství. Tato dohoda se předloží k ratifikaci všemi smluvními státy
v souladu s jejich ústavními předpisy. ©
Článek 50/ex-čl. P Smlouva o fúzích
orgánů, Jednotný evropský akt 1.
Články 2 až 7 a 10 až 19 Smlouvy o ustanovení jediné Rady a jediné
Komise Evropských společenství, podepsané v Bruselu dne 8. dubna 1965, se
tímto ruší. 2.
Článek 2 a článek 3 odstavec 3 a hlava III Jednotného evropského aktu,
podepsaného v Lucem-bursku dne 17. února 1986 a v Haagu dne 28. února 1986,
se tímto ruší. ©
Článek 51/ex-čl. Q Doba, na kterou
se smlouva uzavírá Tato
smlouva se uzavírá na dobu neurčitou. ©
Článek 52/ex-čl. R Ratifikace,
vstup v platnost 1.
Tato smlouva bude ratifikována Vysokými smluvními stranami v souladu s
jejich příslušnými ústavními předpisy. Ratifikační listiny budou uloženy
u vlády Italské republiky. 2.
Tato smlouva vstoupí v platnost dne 1. ledna 1993 za předpokladu, že budou
uloženy všechny ratifikační listiny, nebo, nestane-li se tak, první den měsíce
následujícího poté, co uloží ratifikační listinu signatářský stát,
který tak učiní jako poslední. ©
Článek 53/ex-čl. S Platná znění;
uložení Tato
smlouva, sepsaná v jediném vyhotovení v jazyce anglickém, francouzském, dánském,
holandském, německém, řeckém, irském, italském, portugalském a španělském,
přičemž všechna znění mají stejnou platnost, bude uložena v archivu vlády
Italské republiky, která vydá její ověřený opis každé z vlád ostatních
států, které podepsaly tuto smlouvu. Po
uzavření smluv o přístupu z roku 1994 jsou rovněž stejně platná znění
v jazyce finském a švédském. Na
důkaz toho připojili podepsaní zplnomocněnci ke smlouvě své podpisy. |