|
|
|
Boris Němcov se narodil 9. října 1959 v Soči. Vystudoval vysokou školu v Nižném Novgorodu, kde se zabýval především radiofyzikou a kterou ukončil s vyznamenáním v roce 1981. Další desetiletí pak pracoval jako vědecký pracovník ve svém oboru. V roce 1984 obhájil svou disertační práci. Poprvé se částečně zapojil do politického života po tragédii v Černobylu, kdy se stavěl proti výstavbě jaderného reaktoru v Novgorodu. Výrazněji se pokusil v politice prosadit až po roce 1989. Nejprve neuspěl jako kandidát na lidového poslance, ale v roce 1990 byl zvolen jako lidový poslanec ruského parlamentu za seskupení Demokratické Rusko. O rok později byl zvolen do Nejvyššího sovětu, kde pracoval v legislativním výboru. Během krize, který vyvolali v srpnu 1991 pučisté ve snaze zvrátit demokratizační proces, se Němcov postavil za Borise Jelcina při ochraně Bílého domu (sídla ruského parlamentu). Ten mu nezůstal nic dlužen a v dalších třech letech pracoval Němcov jako Jelcinův zástupce v oblasti Nižného Novgorodu, kde byl také zvolen guvernérem. V roce 1995 svou pozici obhájil – byl znovu zvolen. Ve své regionální funkci se prosadil především jako reformátor. Navrhl malou privatizaci a prosazoval liberalizaci ekonomického života oblasti. Uváděl v praxi ekonomický program „500 dní“ předložený Grigorijem Javlinským. Později se již věnoval politice na celoruské úrovni, když působil v zákonodárném sboru. K úplnému vrcholu začal stoupat v roce 1997, kdy byl v březnu jmenován náměstkem předsedy vlády pro sociální politiku a monopoly. V dalších měsících při střídání vlád se pohyboval jako na kolotoči. Byl střídavě odvoláván a jmenován náměstkem předsedy vlády v kabinetech Viktora Černomyrdina a Sergeje Kirijenka. V roce 1999 znovu kandidoval ve volbách. Tentokrát na kandidátce nového politického uskupení - Svaz pravicových sil (SPS). Díky překvapivému úspěchu pravicové strany v ruských volbách se počátkem roku 2000 stal místopředsedou Státní dumy a zároveň stanul v čele frakce SPS. V květnu 2000 se dostal do čela této strany. „Oživení“ všedních dnů své parlamentní práce zažil v říjnu 2002 při návštěvě Běloruska, kdy byl na letišti v Minsku zadržen agenty Lukašenkovy tajné služby a následně vrácen do Ruska. Ve volbách v roce 2003 SPS propadl na celé čáře. Nepřešla pětiprocentní hranici nutnou pro vstup do parlamentu, což byla (nejen) pro Němcova velká rána... Zpočátku býval Boris Němcov všeobecně považován za možného Jelcinova nástupce. Jeho podpora v Rusku nepopulárních liberálních reforem a v neposlední řadě i jeho původ (matka byla Židovka – latentní ruský antisemitismus je znám) však znamenaly pozvolný pád z nejvyšších postů. Pro Němcova však není všem dnům konec. Díky „oranžové“ revoluci na Ukrajině má před sebou další úkol. Stal se totiž (ač Rus) externím poradcem ukrajinského prezidenta Viktora Juščenka, který chystá reprivatizaci nejméně 200 podniků. A to je pro úspěšného regionálního reformátora Borise Němcova výzva... |
