|
|
|
Adenauer před Spolkovým sněmem 20. září 1949 Dámy a pánové!
Vznik nového Německa proběhl po dlouhých jednáních v parlamentní radě a
ve volbách do Spolkového sněmu 14. září s vekou rychlostí. 7. září
vznikly Spolkový sněm a Spolková rada. 12. září zvolil Spolkový sněm
Spolkového prezidenta (Theodor Heuss – pozn. aut.), 15. září Spolkového
kancléře (dále jen kancléř). Spolkový prezident mě poté ve stejný den
jmenoval kancléřem. Dnes, 20. září jmenoval na můj návrh Spolkovou vládu
(dále jen vláda). Se
vznikem vlády, která se dnes uskutečnila vstoupil v platnost i okupačním
statut. I když jsou kompetence Spolkového sněmu a vlády omezeny okupačním
statutem, může nás tento vývoj, toto bytí německého státu naplňovat
radostí. Pokrok,
vzhledem k podmínkám, které u nás od roku 1945 nastaly, i vzhledem k situaci
nacionálně-socialistické říše, je velký. Sice si musíme být stále vědomi,
že Německo a německý národ nejsou svobodné, že nejsou v rovnoprávném
vztahu s ostatními národy, že – a to je obzvláště bolestivé – je
rozděleno na dvě části. Ale přesto se těšíme relativní státní svobodě.
Naše hospodářství je na vzestupu. A především máme osobní svobodu.
Nikdo u nás nemůže být, na rozdíl od toho, jak tomu bylo v nacistické říši
a jak je tomu ještě nyní, k naší lítosti, v druhé části Německa
- východní zóně - zbaven svobody a života tajnou státní policií nebo
jinou institucí. Tyto
statky: právní ochrana, ochrana osobních svobod, které jsme mnoho let neměli,
jsou natolik cenné, že přes všechno, co nám schází, se musíme těšit z toho,
že tyto osobní svobody máme… Otázka
„sociálně tržní hospodářství“ nebo „plánované hospodářství“
hrála ve volebním boji převažující roli. Německý lid se velkou většinou
vyslovil proti plánovanému hospodářství… Spolkovému
prezidentovi jsem navrhl jmenování 13 ministrů. Jsem si vědom, že se tento
počet bude zdát některým na první pohled vysoký. Proti tomu poukazuji na
to, že v našich časech vznikly buď nové úkoly, které potřebují zásah
státu – zde poukazuji na otázku vyhnaných – nebo povinnosti státu předpokládají
takový rozsah, že přesahují rámec tradičních ministerstev. Jmenuji zde otázku
bytového hospodářství a výstavby bytů. Některá ministerstva jsou tak
podmíněna časem, což znamená: když splní svou práci nebo když jejich úkoly
nabudou běžného rozsahu, budou zrušena, zatímco takzvaná klasická
ministerstva, jako ministerstvo vnitra, financí, spravedlnosti, práce atd., zůstanou… Není
žádných pochyb, že naším původem a naším smýšlením patříme k západoevropskému
světu. Chce udržovat dobré vztahy se všemi zeměmi, především ale se s našimi
sousedy, státy Beneluxu, Francií, Itálií a severskými zeměmi. Dovolte
mi, abych v této hodině se zvláštním díkem vzpomenul na Spojené státy.
Nedomnívám se, že se někdy v historii vítězný stát pokusil pomoci
poraženému a přispět k jeho hospodářské obnově a oživení, tak jak
to Spojené státy Německu dělali a dělají. Německo-francouzské soupeření, které ovládalo evropskou politiku po staletí a dalo podnět k mnohým válkám, ničení a krveprolití, musí být s konečnou platností zprovozeno ze světa. Když hovořím o míru ve světě a v Evropě, potom dámy a pánové, se musím vrátit k rozdělení Německa. Rozdělené Německo – a to je naše pevné přesvědčení - jednoho dne zmizí. Toto rozdělení bylo způsobeno napětím, které vzniklo mezi vítěznými mocnostmi.I toto napětí ustane. Doufáme, že pak již nic nebude stát v cestě znovusjednocení s našimi bratry a sestrami ve východní zóně a v Berlíně.
Pramen:
Kolektiv autorů, Die deutsche Geschichte,
sv. IV., Augsburg 2001, s. 512 |
